Hnus

Nevybavujem si, či niekto iný dokáže tak presvedčivo vykresliť krajné psychotické stavy svojich hrdinov a hrdiniek ako Roman Polanski. Pomocou obrazov, zvuku a strihu už v priebehu úvodných minút zatlačí zarazeného diváka k stene a toto bezprostredne vnímané zúfalstvo necháva bez výdychu gradovať až do úplného vyčerpania... pritom (čo je vzácne) neupozadzuje samotný dej, ktorý tvorí nemenej dôležitú zložku rozprávania - každá epizóda pomáha rozumieť, čo a prečo sa vyvíja práve tak, ako sa vyvíja. Nič sa nedelí, všetko naopak násobí a súhra medzi režisérom a hlavnou predstaviteľkou tomu potom nasadzuje korunu, na ktorú si siahli len máloktorí! (26.07.2009)

Mám dojem, že si režiséri radi berú na paškál vnútorné problémy žien, ich feministické sklony, večné útoky samoty, bolesti, zúfalstva... Sme melancholické stvorenia, takže si to môžeme dovoliť :) Carol je zosobnením duševnej trosky, ktorej sa priam bytostne dotýka každý mužský pohľad, mierna náklonnosť či túžba po zblížení sa. Trpiaca introvertka obkolesená tieňmi deprimujúcich stien, postupne šalie a stráca pojem o čase a priestore. Psychická analýza vnútornej roztrieštenosti, ktorá je pre osamelú ženu priam charakteristická. Námet rozhodne zaujímavý, no mrzí ma, že občas tento film skĺzol do neželanej nudy. Väčšie množstvo obsahových perličiek by mu rozhodne prospelo. PS: Catherine Deneuve ma katapultovala do sedadla. Ktorá iná herečka by sa dokázala tak úprimne vcítiť do trápenia svojej hrdinky? (17.08.2009)

Filmařské kvality i úmysly nezpochybnitelné, ale k vysoce sugestivnímu zážitku má Hnus pořád daleko. V neúprosné subjektivizaci vůči hlavní hrdince podobně laděné jako pozdější Rosemary, která ale měla vynikající Miu Farrow, zajímavé vedlejšáky a emocionálně silný, perfekcionisticky gradující vývoj. Repulsion má sice krásnou, ale herecky nemotornou Deneuve, a bezpochyby vynalézavou režii, která však nedokáže zcela zastínit šíleně zdlouhavou expozici a sám o sobě rutinní námět. Druhá půlka je ovšem zásluhou nepříjemné zvukové stopy a enormně sílícího pocitu mentální i fyzické izolace, vyvolané zmíněnou subjektivizací a promyšlenou prací kamery ve vztahu k bizarnímu prostředí, vskutku silnou filmovou zkušeností, kterou zpod kůže jen tak nevyškrabete. Škoda, že si takovou úroveň nedrží Polanski celou dobu... 70% (28.09.2018)

Šedesátky psychologickým thrillerům a horrorům docela fandily. U těchto příběhů jde často o to, zda se na ně příjemce dokáže naladit. Pravdou je, že byť má Hnus zajímavé scény a Catherine předvádí hodně dobrý výkon, já se na něj naladit úplně nedokázal. 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 95/101 (16.04.2023)

Místy neskutečně dusné, tíživé a sugestivní. Trik přenést do zpočátku racionálně fungujícího světa výlevy choré mysli hlavní hrdinky funguje výborně a vytváří podobnou ničivou nejistotu jako Kubrickovo Osvícení. Nicméně občasné skluzy k samoúčelnosti a dojem přehnanosti trochu umenšují dopad komorního horroru. Za vynikající bych označil souhru vizuálu se zvukovou stopou a především herecký výkon Catherine Deneuve, jejíž skelný výraz je snad tím nejděsivnější, co Hnus nabízí. Každopádně se ze strany Polanského jedná o velmi zdařilý pokus propojit psychologický film s horrorovým úděsem. (08.09.2008)