Pianista

O třídu slabší než vrcholný Spielberg. Filmařsky rutinnější, obrazově mnohem méně propracované a více divácky vlídnější. Pochopitelně barevné, tedy méně ART, ale ne snad že bychom na to měli nadávat. Pianista je poctivý film plný emocí a srdcervoucích scén, neméně zdatná je i výpovědní hodnota celého projektu, ale za srdce vás určitě nechytne tak jako Schindlers List. (16.02.2014)

Nacisti Romanu Polanskemu velmi tragicky zasáhli do života. Obávám se však, že slovo tragédie není přesný výraz na vyvraždění rodiny. Bohužel nenacházím však žádné jiné slovo. Nenachazím ani žádné slovo k obsahu filmu a proč bych taky měl nacházet slova, když mluvili mé oči jejíchž náplní se na 150minut stali slzy. Slzy, jako vyjádření obrovského nepochopení nad činy odporných a hnusných nacistických zvěrstev na druhých lidech. (26.02.2007)

Eh, já vím, že to bude znít rozmazleně, ale od Pianisty jsem chtěl ještě něco víc než precizně natočenou podívanou... Všechno na tomhle filmu je kvalitní - počínaje výborně obsazeným Brodym, přes chladnokrevné vykreslení krutosti války a emotivně výbušné scény odehrávající se v židovském ghetu (klasická chuť vřítit se skrz plátno do diegetického světa zakroutit náckovskému oficírovi krkem), až po formální stránku filmu a Polanskiho režii. Těžko Pianistovi něco konkrétního vyčíst, ale přece jenom, všechno to tady ať tak či onak bylo - Schindlerův seznam, Musíme si pomáhat, ... Asi jsem čekal ještě něco víc. Rozhodně ale film, který se nemine účinkem. 80% (P.S.: Jo, taky vás někdy napadlo, že je trošku divné, že se tyhle biografické filmy jako naschvál dotočí až rok po smrti toho, podle jehož příběhu je film natočen - Pianista, Ray, Walk the line?...morbidní) (24.01.2007)

Nádherný, přenádherný film. Nevim, jestli jsem víc nadšená z režie nebo z Adriena Brodyho, který mě už zaujal v Krvavém létě, ale tady to je opravdu zasloužený Oscar. Takhle to má vypadat - bez patosu, hysterie a citového vydírání, plyne to jemně a nenápadně, občas se při vší tragice i usmějete..... a rozhodně vás to unese. (27.07.2004)

Pianista začína nenápadne. Spolu s hlavnými postavami veríme, chceme veriť, že je to len hlúpy omyl. Že sa to skončí skôr, než sa to poriadne začne. No a potom Polański začne mrazivo, desivo a neohľaduplne priťahovať uzol. A zrazu, ani nevieme ako, nás má plne vo svojej moci. Vieme, že už sa mu z desivej pasce nevyvlečieme. Začína tiecť krv. Doslova. Pre Polańského bola adaptácia knihy osobnou záležitosťou, keďže ako poľský Žid zažil nemecké krvavé prenasledovanie v plnej dávke (v koncentračnom tábore okrem otca,  ktorý záhadne prežil a domov sa vrátil s novou manželkou, stratil všetkých). Našťastie mal renomovaný režisér k dispozícii adekvátny (na svoje skromné európske pomery) rozpočet, takže sa mu podarilo vytvoriť kvalitnou výpravou, retro atmosférou a kostýmami presvedčivé, realistické stvárnenie doby natoľko presvedčivo, až je pozeranie Pianistu (vyznačujúceho sa nezabudnuteľnou scénou s dobrým dôstojníkom wehrmachtu Wilmom Hosenfeldom, ktorého i na malom priestore výborne zahral Thomas Kretschmann, mimochodom súčasťou knihy je i jeho denník) vysiľujúce... ale i táto časť histórie k nám patrí. Rozpočet 35, celosvetová tržba 120, čo by za to dali mainstreamoví hollywoodski vysokorozpočtoví režiséri. (03.01.2005)