Pianista

PIANISTA zobrazuje kruté a těžké obrazce 2. Světové války, dokáže nás přes svou délku v závěru strhnout. Klavírní hudební podklad je perfektní tah (samozřejmě součástí díla). Adrien Brody je dokonalý. Spielberg má SCHINDLERA a Polanski PIANISTU. Na film se pouze nedívám, ale všechny obrazce krutosti cítím ve svém těle, těžko se mi dýchá. Polanskiho vrchol. (24.03.2013)

Příběh člověka, který se stává nezúčastněným, ale hluboce poznamenaným divákem nemilosrdných dějin, které nemůže a ani nechce pochopit. Tomuto konceptu odpovídá i formálně odosobněné a až příliš čisté a umělé zpracování. Polanski nevysvětluje, leč vyjevuje. Nechává diváka nechápavě a rezignovaně přijímat rány osudu spolu s titulním hrdinou, který se nepídí po smyslu dění a snaží se pouze přežít. Co se mi však líbí nejvíce je variabilní způsob, jakým Polanski chápe a využívá hudbu. Hudba je v jeho podání útěchou, prostředkem k dorozumění i nejjednodušším nástrojem k vyjádření nejniternějších pocitů. Mluví mi tím z duše! Nejpamátnější scéna? Hra pro německého důstojníka v polorozpadlém domě. 4,5* (21.03.2008)

Neustále připomínání židovské tragédie za druhé světové války už mi poněkud leze krkem. Z mého pohledu se jedná o další z řady zbytečně dlouhých snímků, disponujících mimořádnou nudou, ale tento je ještě navíc vyšperkovaný zbytečnými filmařskými kouzly (oranžový plamen na černobílém pozadí, viditelnost toku denního světla v místnosti, poletující listí apod.). Nacisti jsou přitom extrémní svině a židé extrémní dobráci, jenže takhle černobílý svět nikdy nebyl. (17.06.2012)

Film pro mě není jediným médiem, u kterého se dokážu zamyslet a prožít tuhle obrovskou tragédii. Stejně silně na mě dokáže zapůsobit třeba kniha, fotografie nebo rozhovory s pamětníky. Proto i u takovéhleho tématu je to především film, který na mě působí. Měl jsem myslím štěstí, že jsem tenhle film viděl před "Schindlerovým seznamem" (když vidím ty roky, tak se za to skoro stydím), takže jsem byl ušetřen nevyhnutelnému srovnání. To přišlo až později a já musím konstatovat, že Polansky je možná syrovější, má spoustu působivých míst, sám oceňuji i fakt, že ve filmu nechali zaznít celého Lizsta, ale po filmové stránce vítězí jednoznačně Spielberg. Alespoň pro mě. (14.09.2005)

Jsem lehce zklamaný. Možná jsem byl naivní, když jsem si myslel, že uvidím druhý Schindlerův seznam, ale snímek si o to svou pověstí říkal. Nejsilnějším prvkem snímku byl výkon hlavního představitele Broodyho. Další velká pozitiva jsou určitě hudba, kamera, kostýmy, realičnost (ta se držela celou dobu, jenom ke konci filmu trochu pokulhávala) a myšlenka. Jenže plný počet * dát prostě nemůžu. 150 minut je opravdu moc a člověk se, hlavně v druhé půli filmu, občas nudí. Dále mi vadila příliš neřešená jazyková stránka a k tomu určitá neosobnost hlavní postavy (ale to není chyba Adriena, ale scénáře). Avšak v každém případě je to po řemeslné stránce výborně natočený film, který stojí za zhlédnutí a vyšší ohodnocení. Nejvíce se mi líbila scéna s hraním na klavír bez klavíru. (19.09.2008)