Nájomník

Než se stane nájemník nájemníkem, vyskočí z okna mladá žena a protože na její smrti nebo přežití závisí, kdo byt získá, vykoná náš zájemce návštěvu v nemocnici, aby se podíval, jak to s pacientkou - totiž jeho bytem - vypadá. Zraněná žena ho spatří, zařve a skoná. Příběh od začátku nájemníkovi příliš nefandí, jeho smířlivá povaha a beránčí výraz v protikladu s mrzoutstvím a úklady sousedů je totiž něco, co nutí si myslet, že právě z něho se vyklube největší šikanér, na druhé straně to nahrává hledat paralelu v jeho strastech a osudem sebevražedkyně. Samozřejmě, že nakonec je všechno docela jinak a došlo mi to, až když si nájemník koupil malbora místo žitánek. (23.09.2006)

Polanski, ty blázne, co jsi to natočil? Vždyť já ani při závěrečných titulcích nevím, kde končí představy a kde začíná pravda. Ze spořádaného průměrností zavánějícího a spolehlivého podnájemníka se stává černá ovce domu, které je vyčítáno nepatřičné chování. Ztište tu hudbu! Minulá podnájemnice skočila z okna. Ubohá paní s dcerou - chtějí je vystěhovat. A co ty egyptské hieroglify na záchodě a strnulé postavy? Není divu, že skočila, z toho by se zbláznil každý. (21.10.2011)

Psychologický thriller od Romana Polanskeho. To znamená rovnako pôsobivý ako tradičné americké žárovky, ale bez ich osvedčených postupov. Je osviežujúce vidieť občas film, v ktorom tvorca dosiahne rovnakého efektu tak svojským, režijne precíteným spôsobom. Hovorí sa tomu filmárske umenie. O to väčšie, keď tvorca stojí za i pred kamerou. (13.08.2009)

Deprese, hnus a paranoia tu panují ve všech koutech. Roman Polanski umí točit, tak že vám to zaleze pod kůži. Jeho největší síla je v tom, že dokáže navodit znepokojující atmosféru téměř z ničeho a je naprostý mistr gradace, která se stupňuje až do hororově groteskních rozměrů. Žádný jiný režisér neumí natočit důchodce stojícho na hajzlu celé hodiny a upřeně koukajícího na hieroglyfy, tak aby to bylo opravdu hrozivé a tajemné. (myšleno opravdu upřímně) A ta surrealistická "přehlídka" ve dvoře, když si důchodci kopou s hlavou a převlíkaj postiženou holku za kašpárka přičemž si všimnou, že je sleduje Polanski převlečenej za ženskou, tak se mu začínaj dobývat do bytu jak zombie, neměla chybu. Byla hrozivá a znepokojující, ale už jsem se prostě smál. (30.08.2009)

Tehdá v roce 1976 bylo nahlížení na filmy určitě odlišné, a tak je dost možné, že byl Nájemník řadou fanoušků oslavován jako druhé "Okno do dvora", bohužel dnes, s odstupem času, vidím mezi horrory Hitchcocka a Polanského propastný rozdíl. Nájemník (podobně jako Rosemary má děťátko) se mi jeví příliš rozvleklý, dobrou 3/4 filmu sledujeme jen potácení se hlavní postavy od jednoho podivného souseda k druhému - on příliš zdvořilý a lidé kolem něj příliš otravní - nezajímavá nuda, nemohu to nazvat jinak, protože děj mi skutečně nic víc nenabízí. Menší satisfakce přichází v poslední čtvrtině, kdy nájemníkova paranoia začíná gradovat, atmosféra konečně nabírá určitý tvar a diváci si mohou aspoň klást otázky, čemu věřit... 5/10 (06.09.2011)