Chľast

„Proč jenom chlast nám dává svobodu? Protože celá ta slavná svoboda není!“ (Andrej Tarkovskij). Vinterbergův Drunk Club vlastně kopíruje linii poctivé chlastačky, potažmo sinusoidy zvané život. Chtivost a očekávání předchází většinou volnému začátku, aby se pak postupně dostavilo veselí, mysl se probouzela a když se vše sejde, přišlo vyvrcholení v podobě sladké euforie. A pak útlum a sešup. Tma, prázdno, bolest fyzická i psychická, pocit viny, výčitky, omluvy. A najednou se stane zvláštní věc. Jak se proces „regenerace“ naplní, klady prožitku převýší zápory a začne vyhrávat myšlenka, proč to celé nezkusit zase.. Sám život je katarze a Mads Mikkelsen stožár! Skål! (21.01.2021)

Zatímco u Hollywoodu nikdy nevíte, do čeho jdete, tak u evropských dramat, troufám si tvrdit, můžete jít na jistotu. Thomas Vinterberg, Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen a další...to je prostě dánská filmařská smetánka. A téma o chlastu, o kterém se rozhodli povědět Dáni, jejichž mládež je široko daleko postrachem všech evropských metropolí, samo o sobě o něčem svědčí. Když jsem pak viděl první scénu, jenom jsem si pokyvoval a říkal, že tohle bude přesně ta pětihvězda, kterou mám od Skandinávie tak rád. Totální psychologický rozklad společnosti, příběh o tom, jak je vlastně chlast super, námět za absolutních pět hvězd, který musí donutit každého, kdo se na něj podívá, k zamyšlení. Geniální závěr naproti dokům v Kodani mi navíc připomněl dobu, kdy jsem se po přístavišti procházel s přítelkyní a přemýšlel nad tím, proč ten chlast Dánové tady mají tak drahej. Řekl bych, že vypitej chlast v tomto filmu stál ve výsledku víc, jak samotný film. Ale za kvalitu se holt musí platit. (17.03.2021)

Zajímavý koncept, ale Mikkelsen má i lepší filmy. Celé je to o nalezené určité hladiny alkoholu, kdy budete podávat lepší výkony, a to jak v profesní, tak společenské sféře. Parta čtyř kamarádů, kteří učí na střední škole, se rozhodne tento pokus podstoupit. Ze začátku se to jeví slibně a přináší to své ovoce. Časem se to ale zvrtne a lidem to začne ničit životy. Určitě je to k zamyšlení, ale asi to člověka nepřiměje něco podobného zkoušet... "Chytíme tresku." (05.11.2021)

Opäť raz Vinterberg v plnej paráde. A k tomu priam hypnotizujúci Mads Mikkelsen. No čo si viac priať? Ten jeho záverečný tanček ma totálne prikoval k obrazovke, nedalo sa pozerať inam aj keby človek veľmi chcel. Skrátka geniálne. Na tie najlepšie kúsky od tohto režiséra to síce nemá, ale po dlhšom čase opäť jedna super záležitosť. Dejová linka krásnym spôsobom načrtla divákovi ako to dopadá, keď sa niečo myslí dobre, znie to rozumne, no nedomyslí sa to do dôsledkov. Ukážková psychologická sonda do duše človeka v kríze stredného veku a ubitého dnešnou spoločnosťou a jej nalinajkovaným konzumným spôsobom života. Na hranici 4-5 hviezd.89/100 (10.02.2021)

Opojný, neskutečně opojný. Film, co dokonale vystihuje všechny fáze kolem alkoholu. Ty pozitivní, když z nás chlast jako zázrakem udělá zábavnějšího, víc v pohodě, víc uvolněnýho člověka. Ale i ty negativní, když se probouzíme jinde, než bychom chtěli nebo (podle svého střízlivého já) měli. Ve stavu, ve kterým nám není už tak dobře, jako před několika hodinami. A teď si představte, že tohle všechno někdo dokáže převést do filmu a natočit to přesně tak, jak se v těchto fázích cítíte. Těžko říct, proč nenapálím plný počet. Třeba až si budu se skleničkou v ruce trsat po bytě na finální písničku a budu mít pocit, že mi patří svět, přihodím. A nebo po repríze. Uvidíme. (02.05.2021)