Buldog

Tak jsem na to kouknul po letech a už to není ono. Začátek je napínavý, ale popravdě mi přijde, že padouši se chovají pitomě a když bych si celou tu jejich akci rozebral, vyjde mi, že jsou všichni břídilové nejvyššího kalibru. Třeba že cennou věc svěříte na letišti v podstatě náhodné holce a nedokážete si tu věc ani holku uhlídat. Ale no tak. Jenže to by nemohla přijít tahle překombinovaná historka, která má své napětí, své skvělé scény (všechny na střeše) i mizerné (celé finále u řeky, neustálé záběry na francouzskou Sochu svobody - jo, Romane, my jsme to pochopili, ty úchyle, tu narážku na ten soudní rozsudek). Morricone se snaží, seč může, ale mně film přišel nakonec chladný, až jsem k postavám nic necítil. To Unknown mi přišel filmařsky líp udělaný. Navíc od zhruba 80. minuty už se to táhne a vymýšlejí se jen další překombinovanosti, snad jen proto, aby se to na ty dvě hodiny natáhlo. Slušná kamera, řemeslo, ale celkově mi to přijde zbytečně odtažité a jen hudbou emoce nenaladíš. Btw - jak to, že doktora nikdo nesháněl z konference ohledně jeho přednášek? (07.07.2019)

Přikláním se ke straně, která údajnou genialitu tohohle Polanskiho hitchcockovského thrilleru (aspoň zatím) nerozklíčovala, i když za nudu bych to už taky neoznačil. Ford to spolehlivě táhne, Seigner je sexy as hell a jejich pobíhání po Paříži Polanski poskládal z tradičních vděčných scének od návštěv klubů, přes konspirační schůzky v podzemních garážích, po lezení po střechách starých pařížských domů a finále na břehu Seiny. Jen tomu chybí větší drajv - jak prý řekl Polanskimu samotný Ford, spíš než frantic je to moderately disturbed. Ale jasně, že to by neznělo tak efektně. (20.09.2022)

Nejen velice dobrý thriller, ale také jeden z nejlepších Polanského filmů. Od počátku se buduje pěkně hutná atmosféra. Fordův hrdina neumí francouzsky, takže ve chvíli, kdy mu unesou ženu, stává se skutečným cizincem v cizí zemi. Naráží nejen na jazykovou bariéru, ale také na nedůvěru ze strany představitelů zákona. Polanski spíš než na nervy drásající scény sází na hrdinovu naprostou bezmoc, na jeho snahu, která se tak často zdá marná. Krásným příkladem je třeba scéna ze střechy, kdy padá dolů úplně všechno, dokonce i hrdinovy boty Za zmínku stojí i vtipná přítomnost Yvese Reniera v roli francouzské komisaře (jméno nemá, ale všichni si ho jistě domyslí V poslední třetině mohl film být o něco důraznější, více vygradovaný. To mu ale neubírá nic na onom kouzlu starých filmů, které se už dnes podaří vzkřísit málo komu. (13.08.2005)

Pro mne snímek zůstává jedním z nejlepších neo-noir filmů 80. let s oblíbenou Emmanuelle Seigner a Harrisonem Fordem. Povrchním pohledem je to možná slabší Polanského film. Jeho příběh nepřekračuje velmi solidní staromódní thriller navzdory nepopiratelné řemeslné dokonalosti. Režie se drží při zemi a nadchne v detailech, jako v závratné scéně přes střechy Paříže s latentním nebezpečím pádu a neokázale vzdává hold americké klasice. Polanského Socha Svobody pro Hitchcocka ve stínu Eiffelovy věže? Produkce: Warner Bros (06.04.2018)

Roman Polanski s Harrisonem Fordem nám dokázali, že za 48 hodin se v Paříži může stát skutečně hodně. Na filmu mi chybělo trochu více akce, ale vše zachraňuje Polanského výborná režie (Bez níž by film asi hodně utrpěl a i když nerad tahkle spekuluju, tak myslím, že je to tak), který dokázal vytvořit výbornou atmosféru plného napětí, díky níž musíte Fordovi celou dobu fandit. (11.12.2007)