Koniec detstva

Další doklad toho, jak to lidé, co se liší od stáda, mají v životě těžké. Duncan je mimoň, snadný terč pro vrstevníky, nepochopený podivín pro dospělé; přecitlivělý, zmatený chlapec bez matky, s jejíž smrtí se smiřuje prapodivnými způsoby. Jeho blízký vztah k bílému kuřeti je ještě celkem normální, strkat si hlavu zmíněného kuru do úst už však mírně zavání duševní chorobou. Každý, kdo někdy ztratil milovanou osobu vám asi potvrdí, že čichat k jejím šatům je vcelku běžný jev, ale oblékat se do nich (zvláště muž do dámských šatů) je za hranicí zoufalství. Duncanovo hledání sexuální identity mě uvádělo do pocitů studu a trapnosti, scéna ve svatebních šatech byla jen pověstnou poslední kapkou. Pro jednou jsem chápala rozpolcenost a zklamání otce, jeho bezradnost v jednání s podivným potomkem. Asi fakt stárnu...:-) Emile Hirsch podal až příliš přesvědčivý výkon, Duncan byl na můj vkus moc velký magor a jak jsem psala výše, vzbuzoval ve mně spíše rozpaky než lítost. Tím ovšem nechci tvrdit, že by mi jeho vrstevníci byli sympatičtější, to vůbec ne. Tři hvězdy jsou pro tohle drama málo, ovšem emocionálně to na mě bohužel nezapůsobilo tak, jak mělo - jen vím, co jsem měla cítit. A při tolika závažných otázkách a problémech by rozhodně neuškodila o něco delší stopáž. 69% (08.06.2009)

Amerických dramat o outsiderství, příběhy z venkova, kde chlapcům umírají matky a ti pak zůstávají s přísným otcem, jsem viděl nejméně dva tucty. Občas vidíme pěkně nasnímanou krajinku, předem čitelné scény, podkreslené drnkáním akustické kytary. Konec dětství začíná úplně stejně. Ovšem narozdíl od ostatních má nepříliš čitelný příběh, který naznačí, kam se bude ubírat, ale nakonec v poslední vteřině uhne z vyšlapené cestičky a občas připraví nečekanou drobnost. Emile Hirsch svým nepřehlédnutelným hereckým výkonem dospívajícího podivína se slepicí ... Konec komentáře. (16.03.2008)

Příběh ne úplně obyčejného chlapce, kterému zemřela matka, který prochází težkým obdobím dospívání. Díky svému zvláštnímu chování a ne moc velké oblibě mezi vrstevníky se dostává do těžko vysvětlitelných situací. Pozoruhodný výkon Emila Hirsche filmu dovává zvláštní uvěřitelnost. Podivné přátelství se slepicí je už pouze špička ledovce. "Já nejsem buzna!" (03.09.2008)

Pod kůži se vám hrdina ztělesněný (nutno dodat skvěle) Emile Hirschem rozhodně dostane. Celej film mi ho bylo šíleně líto a bála jsem se, že se stane to, co se taky stalo. Váhám mezi **** a *****, co se týče mejch pocitů, tak na mě to zafungovalo, ale filmek si vzal na bedra těch témat a problematik na jednoho vesnickýho klučinu nějak moc, až to zavání prvoplánovým hraním na city. Na druhou stranu je to tak uvěřitelně a citlivě zahraný, že je prostě nemožný, abyste ono těžký období neprožívali s Duncanem. Tak nevím....90%, a zaokrouhlím je dolů. (26.04.2010)

Krásný a hodně citlivý film o tom, jak se otec a syn vyrovnávají se smrtí ženy, matky. Každý po svém a sám, protože k sobě nějak nemohou najít cestu... Na Duncanovi se ztráta podepsala hodně a jeho otce to snad až děsí a neví, jak se zachovat. Duncan je divnej... Asi ani on sám neví, co se s ním děje. Z filmu mám pokaždé (viděla jsem ho asi 4x) smíšené pocity. Snad ani nelze říct, jestli to dopadlo dobře nebo ne... V hlavní roli Emile Hirsch. A předvedl neskutečně výborný výkon a to i v tak těžké roli, jakou mu předepsal scénář. Skvěle hráli i Richard Jenkins jako Duncanův otec nebo Tom Guiry coby Perry. Kamera je obyčejná, ne nijak zvlášť vynalézavá, jenže to dodává filmu strašně na kvalitě. I když vlastně - má "spešl" obrazy - takové velké, obsáhlé, přitom detailní. Nedočkáme se tu tuctových záběrů, kdy ten, kdo mluví, je zabírán zblízka do obličeje. Jakoby i ta kamera vykreslovala vzdálenost, jakou má Duncan k ostatním. A i tu prázdnotu po zemřelé a očividně velmi milované mámě a ženě. Ano, kamera je brilantní! Je to smutný příběh plný hledání - otcovské lásky, přátelství... A hledání sebe sama. (26.01.2013)