Smrť a dievča

Drama o třech hercích a ať mně Stuart odpustí, hlavně o dvou. Veškerou pozornost na sebe totiž berou Sigourney Weaver a také skvělý Ben Kingsley. Polanski opět dokazuje, že mu není takový druh filmů vůbec cizí a i na malém prostoru rozehrává velké drama, od kterého uplynulo již řadu let. Drama o vině, pomstě a možném trestu s podmanivou hudbou Franze Schuberta, která má i po tolika letech na oba hlavní aktéry velký dopad. (24.01.2015)

Kdybych viděla divadelní zpracování, možná bych to hodnotila jinak. Ale takhle to byl pro mě výborný psychologický film a drama, kde jsem se rozhodně vůbec nenudila a to zcela určitě zásluhou Sigourney Waever a Bena Kingsleyho, kteří byli naprosto vynikající. Právo a spravedlnost, spojené se svědomím, silně rozbouřenými city a navíc krutými vzpomínkami může člověka někdy opravdu motivovat k nepředvídatelnému jednání. (17.07.2012)

Úchvatné komorní dílo, které je v prvé řadě hereckým koncertem třech osob v čele s božskou Sigourney Weaver. Co všechno může vzniknout z banální zápletky, kdy žena čeká na svého muže, který píchnul? V tomto případě brilantní psychologické drama, kde si neustále kladete otázku "Jak bych se tady zachoval?" Herci hrají tak přesvědčivě, že vás vtáhnou do děje a rázem se ze zamrzlého severu Čech přenesete do dusné noci v jedné jihoamerické zemi, kde nedávno proběhla jakástakás demokratizace (ve filmu se mimojiné objevují zajímavé vedlejší linie týkající se obecně vypořádání s minulostí nedemokratického režimu aplikovatelné třeba i u nás a vůbec celým filmem se potají táhne myšlenka zločinu a (formy) trestu). Polanski se tady zkrátka zavřel se třemi herci v domku a natočil DRAMA ve všech smyslech tohoto slova. Víc není třeba psát, stačí se jen podívat a zamyslet se. Tleskám především Sigourney (kromě nadvýkonu jí to tady i sluší a dočkáme se i pár vetřelcoidních pohledů) a za dechberoucí závěrečné "confession" i Benu Kingsleymu. (26.01.2010)

Ve Smrt a dívka nás Polanski zavádí do divadelní hry o třech protagonistech. Hrdinka (Sigourney Weaver) si v sobě něco nese, její manžel (Stuart Wilson) se snaží vše poklidně řešit a cizinec (Ben Kingsley) má zaděláno na pořádný problém... Roman Polanski mi opět dokázal, že je velký režisér, i když k dokonalosti mi tentokrát něco chybělo. Polanski nás hodně pokouší, samozřejmě nezapomíná ani na provokaci (viz. dámské kalhotky jako roubík). Příběh nakonec dovádí do epického finále, jež leží kdesi mezi pravdou a lží / spravedlností a slepou mstou. Závěr se krom dramatického rozuzlení nese i v duchu obrazového kouzlení Tonina Delli Colliho (jeden z jeho posledních filmů) a hudebního doprovodu Wojciecha Kilara. Zároveň nesmím opomenout pro děj zásadní Schubertovu skladbu "Death and the Maiden," která zazní hlavně v úvodní a závěrečné scéně. Rafael Yglesias a Ariel Dorfman (autor původní hry) napsali skvělý příběh o utrpení, poznamenání i smíření. Polanski zde nezastírá svůj tvůrčí rukopis, jako vždy výborně vede herce, přičemž je umí pevně držet na určitých pozicích a dle potřeby s nimi hýbat jako na šachovnici. Sigourney Weaver hraje duševně poznamenanou Paulinu, v níž přítomnost Bena Kingsleyho odstartuje dlouho skryté osobní trauma a započne cestu odplaty. Stuart Wilson sehraje v této hře důležitou úlohu - prostředníka, který jejich setkání více méně řídí. Co filmu ubírá? Svým způsobem jeho nepřirozenost, chvílemi mi přijde příliš vykonstruovaný, což pro mě není u Polanského úplně zvykem. 75%. Pořád je to každopádně dobrý film. (01.12.2018)

Len včera som si pozrel The Secrets We Keep s Noomi Rapace a keďže sa hovorí, že je plagiátom práve tohto filmu, musel som si pozrieť Polanského verziu. A urobil som veľmi dobre. Dramaticky, atmosféricky, hudobne oveľa vyššie než naša nová adaptácia z roku 2020. A tie herecké výkony, tie sú par excellence. (24.09.2020)