Muž menom Ove

Jde o adaptaci stejnojmenného románu od švédského blogera F. Backmana, který v desetimilionové zemi prodal rekordních 700 tisíc kopií. Kniha, jež vyšla i u nás, částečně tematizuje střet starší generace a její představy o blahobytné, férové zemi pro všechny a změny, kterými v posledních desetiletích prochází. Počty emigrantů se zvyšují a dostupným blahobytem pro všechny zůstala už jen IKEA, jak zaznělo při úvodu. Film je však obsahově plošší a je spíše sledem epizodek ze života čerstvě vyhozeného 59letého vdovce Oveho, který je zastáncem pořádku, dochvilnosti, poctivosti a dalších hodnot, které se ze společnosti vytrácejí, jak se snaží snímek „nenápadně“ naznačit. Holm neustále lavíruje mezi komedií o nevrlém dědkovi, který chce spáchat sebevraždu, a intenzivním tearjerkerem se vskutku tragickou linií, která vrší jedno neštěstí za druhým. To má spíše za následek určité otupení a distanc, byť se určitému dojetí ubránit nelze, a to zejména ve flashbackových pasážích. V nich se autor dle svých slov inspiroval kultovním Forrestem Gumpem – k jeho překonání má však směšně daleko. Sem tam padne docela dobrý vtípek, který ironizují typickou švédskou náturu nebo důchodcovské manýry, ale celkově jde o zcela zapomenutelný film na jedno zhlédnutí. [LFŠ 2016] (29.01.2020)

Môže človek vôbec napísať, že bol tento snímok krásny, keď bol poňatý tak svojským spôsobom? Nuž teda môže. Nájsť zmysel "bytia" sa totiž dá za takmer akejkoľvek životnej etapy. Nech sa človek cíti seba menšie deprimovaný, životom sklamaný, mal by v sebe nájsť dostatok síl, a pokračovať tak vo svojej ceste. Len nie "sám" ... Už dávno som nebol z nejakého filmu tak dojatý. (23.10.2016)

Ono je asi stejně nejlepší, když si to ten daný národ zpracuje sám; vydařené filmové zpracování skvělé knihy. Nic ji neubírá (tedy v rámci možností, film se nikdy knize nevyrovná) a je fajn to vidět na plátně. I díky skvěle vybrané Idě Engvoll do role Sonji. "No prosim... Takže ty jsi teplouš?"... 100% (02.11.2016)

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)

"A Man Called Ove" je presne ten typ filmu, ktorý človeka dostane na tú správnu strunu. Môžu za to jeho vynikajúce postavy, dobrý zmysel pre humor, no súčasne aj vynikajúca dráma, ktorá pomaly rozpitvá život tohto starého hundroša. A všetko to dáva ku koncu ohromný zmysel. Film vyzerá skvele, má neskutočne veľké množstvo momentiek a ku koncu som mal pocit, že by som v kine odsedel pokojne aj ďalšiu hodinu, ktorú by som mohol stráviť s týmito postavami. Okrem toho aj vynikajúca atmosféra a veľmi dobré využitie flashbackov. Popravde sa mi dokonca časti vo flashbackoch páčili viac, než Oveho súčasnosť. Pretože sme sa o ňom dozvedeli skutočne veľa a človek dokázal vnútri pochopiť tragédiu tejto postavy. A fungovalo to skvele. Jeho manželka Sonja je rovnako úžasná a veril som, že keby v skutočnosti žila, tak by som tú ženu poznal rád. Čo ďalej? Malé momentky ako napríklad scénka v cukrárni, alebo vyučovanie šoférovania, či záchrana človeka pred vlakom. Je ich tam viacero, no všetky človeku ostanú v pamäti. Plus aj obrovská vojna Saaba a Volva. Takže film doporučujem nielen milovníkom európskych a severských filmov, ale rovnako aj ľuďom, ktorí majú radi dobré filmy všeobecne. Má to správne srdce, vynikajúce postavy, perfektnú atmosféru a nebránil by som sa vidieť viac. Ak to dávajú v kine blízko vášho domova, choďte na to, a pozrite sa sami. Hodnotenie: A (24.05.2017)