Hotel Fawlty Towers

Jestliže pro mě do nedávné doby byl nejdrsnějším komediálním kouskem poloboha Johna Cleese jeho ministr švihlé chůze, ze kterého jsem dostal záchvat smíchu ze kterého mě bolely panty a ledviny ještě druhý den, vězte že proti Fawlty Towers to byl jen velice slabý odvar. Asi jako když vedle sebe postavíte Monicu Bellucci v hezkém, leč nudném krémovém modelu z Matrix Reloaded a Monicu Bellucci v puntíkovaných letních šatech z Malény;) Nebo když vedle sebe postavíte Seteho Gibernaua a Valentina Rossiho:) První díl je pouhým náznakem té laviny, která vás přejede a rozžehlí po libovolném povrchu tak, že budete při pouhé myšlence na Španělsko zatínat ruce v pěst. Věčnou slávu Johnu Cleesovi a všem, kdo mu na tomhle jeho veledíle byli nápomocni. PS: Pomalou a bolestivou smrt těm, kdo se jakkoliv podíleli na dabingu... (02.12.2006)

Typický příklad toho, kterak naprosto příšerný dabing dokáže pokazit jinak perfektní seriál. (A troufám si říct, že i díky dabingu, ve kterém běžel na ČT, má Fawlty Towers tak nízké hodnocení - za vše mluví 9,4/10 na IMDb). Nedávno jsem jej viděl v originálním znění a musím říct, že je Hotýlek jedním z nekomičtějších seriálů všech dob. Všechny díly jsou skvělé, ale nejlepší je díl 10., u kterého jsem dostával záchvaty smíchu častěji než u dílu ostatních. Mistru Cleesovi navíc skvěle sekundují jak Manuel tak i Poly (Sybil jsem si moc neoblíbil, ale to snad ani nejde) a potom také většinou výborné postavy jednotlivých dílů. 9,5/10 (19.09.2010)

Hotýlek je nejúspěšnější anglický komediální seriál všech dob. Tak na mě vyrukovali v televizi a koneckonců i fakta, kterými se tento seriál honosí. Byl jsem překvapen co na mě vyjelo po pár dílech, zábavný seriál, který ale nenutí diváka sledovat každý díl a nedokáže vtáhnout do každé postavy zvlášť. Dále k tomu rozhodně dopomohl dabing, příšerný dabing, se kterým jsem vydržel jen pár dílů a nakonec jsem šáhl po alternativě a seriál si v originále stáhl. Udělal jsem dobře pač tak to zní naprosto jinak a ladněji. I tak to není přesně to co jsem čekal. Na Červenýho trpaslíka se těžko něco vyrovná:) (8/10) (09.05.2007)

Jako jo, dobrý to bylo, ale že by to podle mě odpovídalo tý gloriole, která se okolo toho všeobecně vznáší, tak to asi úplně ne. Pořád je to totiž ten samej hystericky neurotickej Fawlty a jeho pořád ta samá, cynicky zpruzelá "Drahá", ať už zrovna se zrovna podbízej domnělýmu recenzentovi hotelu, řeší, jestli si náhodou k sobě po večerce někdo nevodí hosty, nebo žehlej krysu v kuchyni - seriál za celou dobu vlastně s ničim jinym nepřijde. To asi ani nechtěl, jasně, ale těžko to pak srovnávat třeba s takovejma (byť o x let staršíma) Black Books nebo Červenym trpaslíkem, který jsou ve výsledku ve všech ohledech zajímavější. Jen nemaj toho Cleese, no. Těch dvanáct dílů je tady tak akorát, i tak už jsou mezi nima silnější i slabší - obecně ale ta (ne)chemie mezi Cleesem a Prudellou funguje, stejně jako mě bavilo to Miguelovo neustálý vypíčeně nechápavý "Que?" - a zajímavá mi přijde i ta, Fawltym tak názorně předváděná, staromódní úzkoprsost (třeba právě v tom díle The Psychiatrist se špehováním hostů, jestli náhodou na pokojích nedělaj ňáký mravní nepřístojnosti - moment, kterej nám dneska, v roce 2018, přijde dvojnásob absurdní). Přestože si Hotýlek někdy zase pustim rád, tak mnohem spíš se budu (pokud mám zústat u Cleese a spol.) i nadále vracet k Lítajícímu cirkusu. / Jo a z těch přesmyček na cedulích při úvodních titulcích (mimochodem skvělej nápad!) za mě jednoznačně vyhrávaj Zaprděný ručníky. (04.02.2019)

Hotýlek je naprosto perfektní a tak jako David Duchovny po roli Hanka Moodyho z Californication už není "jen" Fox Mulder z Akt X, tak John Cleese se skutenčně povedeným způsobem odpoutal od Monty Pythonů, aby se z něj stal Basil Fawlty. Neskutečně vtipné eskapády plné výtečného suchého anglického humoru a příšerné manželky, španěla Manuela (Qué?:D) a starého Majora:) K dabingu se vyjadřovat nebudu, jelikož jsem ho byl bohudík ušetřen. (26.01.2008)