Rozvrat

V lehkém nenáročném tónu jsou ukázány problémy stárnoucích mužů, které se pak projevují i na jejich osobnosti, sebedůvěře a partnerských vztazích. Úspěšný galerista Claude Langmann (sám režisér Claude Berri) je vnitřně sžírán svým skomírajícím mužstvím a nedostatečným pochopením jeho problémů ze strany manželky. A tak se stařík zuby nehty brání, hledá řešení a zamotává se do opakovaného dokazování své mužnosti. Aby pak pochopil bezpečnost partnerského přístavu a dalekosáhlost vzájemné lásky. Z dalších rolí: Claudova manželka Marie (šarmantní Fanny Ardant), která se vysmívá manželovým směšným pokusům o dokazování vlastního mužství, Claudův dávný přítel Paul-Edouard (dobrý Claude Brasseur), se stejnými problémy a praktickým řešením, sexuolog (Alain Chabat), účtující si s radostí další peníze, Claudova dcera Nathalie (Olga Grumberg), s frustrujícím partnerstvím, či Claudovi nenaplněné poklesky Agnès (Brigitte Bémol) a Monique (Nicole Barentin). Začínající stáří se projevuje na fungování lidského těla výrazným způsobem. Ne všechno dokážeme přijmout, ne se vším se dokážeme vyrovnat. Je to lidské i smutně zábavné. (16.01.2013)

Obyčejný příběh o obyčejných věcech / problémech. Manželka i milenka jsou neodolatelné, jen hlavní hrdina mi příjde už takový "zaprděný". Vím že to tak v reálu bývá, jen nechápu co ty holčiny na těch dědoušcích mají (kromě peněz ;-)). Ale k filmu: moc od toho nečekejte, je tam pár humorných momentů, ale jinak nuda. Nejlepší je snad scénka se smíchem manželky ;-) (03.09.2008)

Já se fakt snažila... vážně... jenže na tomhle filmu se mi doopravdy nelíbilo skoro nic. Asi jsem na jeho pochopení moc hloupá nebo nevím, ale z mého pohledu: děj ubohý, humor žádný, hlavní představitel neuvěřitelně slizký... Nicméně jednu hvězdičku si to i tak zaslouží, protože tu jsou pěkně popsané předviagrovské metody na vypořádání se s problémy s erekcí. (01.04.2012)

Tak na tohle se dá říct asi jediné... : co to sakra bylo? Hodinu a třičtvrtě dlouhá reportáź o způsobech dosažení erekce. Vtip naprosto nulový, až na pár lehkých zacukání v koutcích (v tomhle ohledu jsou na tom třeba lépe i ty nejprimitivnější teen komedie). Sám se divím, že jsem tůhle zrůdnost nevypnul, ale když už jsem byl za půlkou, tak se nedalo nic dělat... A tak mě čekal "zážitek" v podobě slizkého dědy, který loudí polibky (asi nejnechutnější znevážení estetiky polibku) a provádí jednu absurditu za druhou. Otázka: jak vůbec sbalil tu bloncku? No...jsem prostě znechucen, pointa nepřišla žádná...nechápu, že měl režisér (a scénárista) odvahu takový snímek vůbec vytvořit. (08.07.2009)

Tenhle Berriho film by se mohl jmenovat Honba za erekcí, ale to by každý očekával nějakou přiblblou teenagerskou komedii, což rozhodně není. A přesto to vlastně honba za erekcí byla, ale bylo to podáno s citem a jemným humorem (zejména scény, kdy se hlavní hrdina baví se svým přítele Paulem Edouardem v podání výborného Clauda Brasseura). Nakonec se dozvídáme, že erekce přeci není v životě to nejdůležitější, ale...zejména pánové...co si budeme povídat...když to nejde, vůbec nám to nepřidá:-) Škoda, že jsem tenhle film nemohl vidět v původním znění, protože bych byl ušetřen takových výslovnostních šíleností jako "Hugo - Ígo" nebo "Baudelaire - Bódler". (24.11.2006)