Tiché doteky

Štve mě, jak ten film vypadal, protože když v titulcích vysvětlí, o co tam vlastně šlo, až pak mi došlo, jak skvělý film by se z toho dal udělat a mrzí mě to kvůli tomu, že atmosféru měl skvělou. Respektive měl by, kdyby mnohem víc znepokojoval a nepůsobil tak, jako by se v něm nic nedělo. To totiž Tiché doteky (možná to bude moc silný výraz, ale jsem prostě zklamaný) zabilo. Úvodních 20 minut bylo dokonalých a modlil jsem se, aby to tak vydrželo, protože by se konečně zas po dlouhé době objevil nějaký pořádný český film, který by se i lišil. Jenže stejně jako mnou nedávno viděný Hotel od Jessicy Hausner (který se k tomuhle filmu dá skvěle přirovnat hlavně kvůli úhlům kamery a vlastně i stejnou atmosférou a jejím průběhem), po 20 minutách mě to začalo nudit, protože nám za tu dobu byla nastíněna základní zápletka - au pair přijede do zahraničí k nějaké bohaté rodině a má se starat o zamlklého synka - jenže ono se pak nic moc nedělo a nejhorší bylo, že film si ani nedělal nějakou námahu s tím něco vysvětlovat. Co dělají rodiče Sebastiana? Nevíme. Proč jí Sebastian totálně rozflákal notebook? Nevíme. Proč se scházejí s dalšími bohatými lidmi? Dozvíme se až v textu před závěrečnými titulky. V tom textu se dozvíme úplně všechno o tom, co se ve filmu vlastně dělo, jenže problém je v tom, že ten film by to měl říkat sám, bez nějakých pomocných textů. A to Tiché doteky neříkají. Vlastně nebýt tam ten vysvětlující text, tak nikdo nevíme, o co vlastně šlo. A to je špatně. Ale zase na druhou stranu si zde musím pohonit své miniaturní ego, mě to v průběhu film došlo. Ne úplně vše, ale ten základ jsem odhadl. Každopádně, i když bylo dobré vidět tohle téma v českém provedení, bohužel to nedopadlo jak mělo. Zaujala mě jenom kamera, ze začátku a pak chvílemi atmosféra, pár scén a to je asi všechno. Navíc tam jsou i některé zbytečné věci (třeba ta romantická linka tam vůbec být nemusela) a Křenková má v obličeji pořád jenom jeden výraz, akorát se občas usměje a jednou nebo dvakrát rozbrečí (btw, v té telefonní budce to tvůrci moc nedomysleli, sopel z nosu nezačne kapat hned, jak člověk začne brečet). Škoda, mohlo to dopadnout mnohem, mnohem líp. A na nějaký pořádný a jiný český film evidentně musím čekat dál. 2* (20.02.2020)

Nevím jak s tím mám naložit. Nějak mě to nedošlo. Ten rozflákaný PC, oplodňovací scéna, osobní kontrola...Jako náhodně poskládané fotky...Bez ladu a skladu. Že je ta rodina máklá bylo jasné okamžitě, ale ta holka zpočátku reagovala normálně a najednou patřila do klubu máklejch. Titulky na konci sice řeknou co již víte...bylá máklá rodina a byla máklá i ta holka...Nevím, život je někdy na hlavu, a tak i ten film je na hlavu.Eliška typově naprosto ok, ona si s tím svým vykuleným výrazem naivní a lehce ovlivnitelné slečny vystačí celou kariéru .Hrát rozhodně, pokud je typově zvolená umí, je světlým bodem toho filmu. Ten film je pro mě však nezajímavý ..Nevím, jestli je Evropský, jestli je klubový, nebo jen blbost... (01.12.2019)

[KVIFF 2019] Takový normální příběh. Zatím. Holka z Čech odjede do Lotyšsko/Holandska hlídat dítě. Takový normální příběh. Zatím. Pak nějaké ty umělecké skrupule, které k tomu patří a jsou sami za sebe trochu únavné. Ale dejme tomu. K tomu nějaký to ubližování. Hm, zajímavé. Už ne tak nějak normální příběh. Zatím. No a poté to už spíše hraničí se sci-fi a divák ani neví o co běží, kdo běží, kam běží. Tam se dostáváme k velkému finále, ve kterém se vlastně dozvídáme, že šlo o skutečnou událost. Což je zajímavost, kterou vlastně skoro nikdo nečekal. Minimálně já ne. Je to zvláštní, protože film tím dostal sílu až v posledních minutách. Nicméně já bych nemluvil o vyloženě špatném díle. Koukáme zde na kus díla, které není špatně udělané. Technicky. Příběhově je to někdy trhanec a někdy mazanec. A někdo má rád holky a někdo vdolky. A já obojí. To nic nemění na potenciálu, který je zde i do budoucna. Ale zatím ne tolik. Ale to nevadí. V celku to stačilo. (07.07.2019)

Mám velké pochopení pro úlohu mladého ambiciozního českého filmaře, který musí ustát vyčerpávající podmínky koprodukcí ve snaze vymanit se z tuzemského prostředí, aby mu to pak ujelo natolik, že ty jeho evropské vzory můžete přímo chytat ze sedačky, jak tryskají z plátna. Kdybych ale nechal promlouvat jen své sympatie, tak by to bylo ode mě povýšené, takže smolík pacholík - Tiché doteky mají bezpochyby své dílčí kvality, ale úplně vadný koncept, který vysvětlí pozadí naprosto všech zobrazených událostí až závěrečným titulkem. Do té doby nenabídne jedinou stopu k tomu o jaký film se jedná a tančí akorát se zpola hororově zpracovanou zápletkou o naprosto dehumanizovaném společenství boháčů připomínajících třeba vlámského Borgmana. Celý snímek je navíc výrazně obrazově i zvukově stylizovaný, takže když se v závěru dozvíme, že variuje skutečné události o skutečné organizaci, dojde nám, že jsme se stali akorát obětí opravdu důkladné manipulace, nehledě na to, co si o oné organizaci můžeme jinak myslet. Osobně s tím mám menší problém, než by měla mít většina lidí, protože jsem si vědom, že film obecně je manipulací. Nicméně tady už se překročila pomyslná čára. (05.01.2020)

Hogenauer si zvolil veľmi zaujímavú tému, ale spravil toľko školáckych chýb, že sa nedajú ani zrátať. Najzákladnejšia, ale tkvie v tom, že si zvolil veľmi nepravdepodobný "skutočný príbeh", s čím ale oboznámil diváka až na samom konci, čiže najprv sa dívate na tú podivnosť, ktorej čím ďalej tým menej rozumiete až kým vás neunudí a potom vás zaskočí pointou, keď už nemá žiaden emocionálny náboj. Navyše chladná réžia nepôsobí odťažito, skôr mechanicky a kamera vám veľa emócií nesprostredkuje. (30.12.2019)