Posledné relikvie

Reziser grigorij Kromanov nie je v SR a CR znamy, o to viac sa mi ale oplati objavovat filmy neznamych reziserov. Tento sovietsky film zobrazuje slusnym sposobom stredoveke pomery v Estonsku. Estonska sovietska socialisticka republika bola vtedy sucastou byvaleho ZSSR a reziser evidentne nechcel ist do konfliktu s uradmi ohladom konfliktnych tem /sovietizacia po roku 1945, kolektivizacia, deportacie NKVD/, taxi zvolil nekonfliktnu temu. Zvolil vyborne, natocene je to na urovni, dialogy super, ani som poriadne nevedel, o ktore storocie v stredoveku ide : 95 % (14.02.2021)

Dobrodružně-historicky laděný příběh o relikvii, která je symbolem staré doby. Z ideologického hlediska zneužitá tematika historie, mohla sloužit jako argument pro budování nového sovětského řádu, avšak estonské reálie (např. prostřednictvím hudby) se snaží toto vyvážit. --- Oprava či spíše doplnění. Po mailu zaslaném uživatelem MeGab(-em) - zdá se jako člověk velice zasvěcený - jsem poněkud znejistěl ve svém úsudku. Je možné, že co se na první pohled jeví nějak, může se ukázat pravým opakem:). Musím tento film ještě jednou vidět. Proto se prozatím vzdávám hvězdičkového hodnocení, které bylo původně za 3 hvězdy. Děkuji tímto MeGabovi. (14.10.2015)

Já jsem si myslel, že nesmrtelnými filmovými hrdiny jsou posedlí jen Američani. A ahjle - Sověti se taky dokázali vyznamenat. Já jsem tomu také nemohl věřit (SPOILER): Gabriel dostane kudlou do zad od svého nevlastního bratra a je shozen do jezera. Ale za chvilku Gabriel děkuje za záchranu stařečkovi, který se tam nějakým zázrakem objevil a poté jsme ho ve filmu již neviděli. Samozřejmě není třeba dodávat, že Gabriel je hned zdravý jako rybička. Pak samozřejmě přemůže nejméně dvě desítky chlapů. Navíc filmový architekt si také dal záležet - některé ty dřevěné domečky mi připomínaly Asterixe a Obelixe. A abych nebyl jen negativní, film se může chlubit dvěma přednostmi. Nebudu tady prozrazovat, které to jsou, snad jen že ti bystřejší je mohou odhadnout podle šestého obrázku v galerii. 40% (24.09.2014)

Milé děti, v sedmdesátých letech existovalo v Praze na Václaváku kino Hvězda a to se od spousty ostatních lišilo tím, že bylo takzvaně "nepřetržité" - tj. zaplatili jste obvyklou cenu lístku (něco mezi 5-10 Kčs) a pustili Vás do sálu kdykoli a odejít jste mohli také kdykoli - když jste dorazili na film uprostřed, tak jste holt počkali na konec, pak byla 5 min přestávka a film pustili znovu od začátku - a tak to fungovalo tuším denně od 10h dopoledne do 18h večer. Dneska by to asi byl hlavní stan bezdomovců, ale tehdy se nepamatuji, že by se tam podobné typy vyskytovali - většinou spíš děti za školou a dvojičky puberťáků. No a tam jsem jednou (pravděpodobně taky za školou) asi 3 a půkrát shlédla výše uvedený film. První "ruský" film bez tanků v mém životě a navrch ta romantika! (01.11.2013)

Úsměvně naivní, ale milý romanticko-dobrodružný příběh s bohatýrským rukopisem a nádhernou Ingrinou Andrinou, která dokonce podstoupila až nesovětsky odvážnou scénu. :D Film je pochopitelně poplatný režimu, takž se divák dočká otevřených útoků na církev a boje obyčejného lidu proti tyranii mocných, ale v konceptu v jakém je snímek pojat podobné věci neurazí, protože tolik nebijí do očí. Příjemné pokoukání. 70% (16.10.2012)