Posledné relikvie

SPOILERY Ono je to sice úsměvně naivní, ale přece jen si to nedokáže vybrat, jestli je to muzikál (ty folkové písničky byly jak pěst na oko), kritikou církve, oslavou svobodného života, bojem sedláků proti pánům, nebo čistě romanticko-dobrodružný snímek. A tak je to vše, a nic, s pár neuvěřitelnými scénami a střihy, myšleno, že jen nevěřícně kroutím hlavou, co zase se na scéně objevilo a proč (třeba Agnes doběhne ke klášteru, buší, střih, a jsme někde jinde; chlapa zabijí a hodí do vody, střih, děj běží dál a dál a dál, a pak najednou uzdravený muž děkuje nějakému lesnímu mnichovi za záchranu a uzdravení - kam se hrabou japonské filmy; když je potřeba, vždy se objeví nějaká pomocná ruka, tajná chodba, cokoliv; kámoš hlavního hrdiny popojíždí na koni před branou kláštera celou noc, aby byl k dispozici... atd.) A i ta Agnes tedy vypadá jak vyžilá Němka, co si budeme povídat. Ani mnoho mysteriózna zde není, relikvie vlastně nakonec nijak nepomůže, na to, kolik se kolem ní děje nepravostí a že je vlastně středobodem vyprávění. Takové - pomoz si sám, nikdo jiný ti nepomůže. Klasická klišé v nazírání boje spodiny s vrchností, jak se chová církev apod. Nebýt to historická relikvie sama o sobě, tenhle film, tak bych asi měl problém jej brát vážně, a ne třeba jako parodii (22.04.2018)

Úsměvně naivní, ale milý romanticko-dobrodružný příběh s bohatýrským rukopisem a nádhernou Ingrinou Andrinou, která dokonce podstoupila až nesovětsky odvážnou scénu. :D Film je pochopitelně poplatný režimu, takž se divák dočká otevřených útoků na církev a boje obyčejného lidu proti tyranii mocných, ale v konceptu v jakém je snímek pojat podobné věci neurazí, protože tolik nebijí do očí. Příjemné pokoukání. 70% (16.10.2012)

Milé děti, v sedmdesátých letech existovalo v Praze na Václaváku kino Hvězda a to se od spousty ostatních lišilo tím, že bylo takzvaně "nepřetržité" - tj. zaplatili jste obvyklou cenu lístku (něco mezi 5-10 Kčs) a pustili Vás do sálu kdykoli a odejít jste mohli také kdykoli - když jste dorazili na film uprostřed, tak jste holt počkali na konec, pak byla 5 min přestávka a film pustili znovu od začátku - a tak to fungovalo tuším denně od 10h dopoledne do 18h večer. Dneska by to asi byl hlavní stan bezdomovců, ale tehdy se nepamatuji, že by se tam podobné typy vyskytovali - většinou spíš děti za školou a dvojičky puberťáků. No a tam jsem jednou (pravděpodobně taky za školou) asi 3 a půkrát shlédla výše uvedený film. První "ruský" film bez tanků v mém životě a navrch ta romantika! (01.11.2013)

Reziser grigorij Kromanov nie je v SR a CR znamy, o to viac sa mi ale oplati objavovat filmy neznamych reziserov. Tento sovietsky film zobrazuje slusnym sposobom stredoveke pomery v Estonsku. Estonska sovietska socialisticka republika bola vtedy sucastou byvaleho ZSSR a reziser evidentne nechcel ist do konfliktu s uradmi ohladom konfliktnych tem /sovietizacia po roku 1945, kolektivizacia, deportacie NKVD/, taxi zvolil nekonfliktnu temu. Zvolil vyborne, natocene je to na urovni, dialogy super, ani som poriadne nevedel, o ktore storocie v stredoveku ide : 95 % (14.02.2021)

Můj teprve třetí estonský film. Doporučuji si přečíst na dabingforu pozadí vzniku české verze, k níž písničky moc pěkně nazpíval Karel Černoch (z dabérů jsem poznal jen Schánilce a Fišera). A k filmu: Je to dost spletitý příběh, s mnoha dobrodružnými prvky charakteristickými především pro padesátkové a šedesátkové historické francouzské filmy. Což také znamená, že se tam toho děje hrozně moc, a pomalu to utíká. Za srdce mě to nevzalo, jak píše i kolega, to znovuzrození bylo nějak podivné. Ingrīda Andriņa je moc půvabná (a ukáže obě bradavky). (02.06.2018)