Zákon túžby

Pedrova "homo-romanca" na všetky spôsoby a smery, ako vždy vášnivá, farebná, fatálna a nekonvenčná. Film, ktorý dokáže natočiť len jeden človek a ten človek je empatický, úchylný, jemný a kreatívny zároveň. Všetky ingrediencie, ktorými nás tento nekonformný umelec obdarúva tu sú, no napriek tomu sú tu v menej konzistentnej a menej silnej podobe. Tento film, mi veľmi pripomína La Mala Educación, no v tomto prípade to so mnou nezamávalo. Btw- klobúk dole pred hercami v Almódovarových filmoch! (03.01.2011)

Pedro to tentokrát so svojou vášnivosťou prehnal. Namixoval príliš homo-psycho-abnormálny kokteil, ktorý jednoducho nie je vyvážený, aby chutil. Tematicky príliš jednostranné, síce vášnivé a osudové a vzťahové, ale tento krát strašne streštené a úchylné. Mladý Antonio Banderas v tragickej, závislej postave rozhodne vyniká, ukázal takú tú správnu mladícku vášeň a nezrelú pobláznenosť. Ak pospomínam na všetky Pedrove fillmy, rozhodne Almodovarovský priemer. (05.01.2011)

Film mne vážně nenadchl, ale 2 hvězdičky už by znamenaly negativní hodnocení, což si pro svou upřímnost i herecké výkony nezaslouží. Není to konzervatismus ve mně, spíš heterosexualita, která nedovolí vžít se do 4% erotických scén. Navíc na rozdíl od ostatních Almodóvarových filmů, které jsem viděla, zde chybí humor, který by vše nadlehčoval. Co se mi ale líbilo, byl počátek barevnosti, kterou dává rozeznít v každém svém filmu víc. (05.12.2008)

Nelíbej mě, jako bys chtěl prorazit odpad... Můj drahý Almodóvar číslo 14, takže by mě co do otevřenosti už nemělo nic překvapovat. I tak jsem byl zaskočen tím, že Španělsko, to staré dobré katolické Španělsko vypadá v Zákonu touhy víc než v kterýkoliv jiném Almodóvarově filmu jako země [výhradně] teploušů. Možná je to tím, že hlavní bratrský tandem pederast-transka nasazuje laťku proklatě vysoko a ani zbytek ansámblu netrhá partu. Nechápejte mě špatně, queer kinematografii má docela rád, ale problém některých mistrových filmů je v uvěřitelnosti. Za předpokladu, že se děj neodehrává výhradně v zázemí subkultury, je ta homo-jednotvárnost poněkud iritující. Na druhou stranu to není tak hysterické jako Ženy na pokraji nervového zhroucení, které přišly o rok později. Je vždy zajímavé, když se předmětem zájmu ve scénáři vynikajícího filmaře ocitá sám film či kinematografie, což je přesně tento případ. Almodóvar sympaticky láme žanr v půli filmu, jako to posléze udělá ještě několikrát, třeba ve vynikající Špatné výchově, a dává průchodu svým noirovým, hitchcockovským sklonům. A kulisy zvrhlých osmdesátých let se k té dekadenci docela hodí. Víte, mě baví filmy jen točit, nesnesu dívat se na ně. (08.09.2019)

Tak toto je můj 6. Almodovaruv film a naprosto nejhorší. První scéna ja naprosto nechutná a hlavně absolutně mimo děj filmu. Další hodina je neskutečně nudná, vpodstatě se tam nic neděje. Postavy jsou docela ploché a vůbec jsem se s nima nezototžnil. Závěr filmu už je lepší a něco nám chce říct, ale je to tak vykonstruované, že je to zase úplně k ničemu. Hodně šatný film, celkově bych řekl,ž e starší Almodovarovy filmy jsou hodně slabé a těm novým nesahají ani po kotníky. (15.12.2008)