Dobrodružství na Zlaté zátoce

K rybaření a rybám - a to ani na talíři - jsem nikdy moc nepřilnul, takže samotný příběh šel kolem mě. Film byl ovšem určen pro desetileté děti vyrůstající v 50. letech, nevím, co by mu řekla dnešní generace dětí školou povinných, a tak jsem ho asi vnímal jinýma očima, než jsem měl. Nezdálo se mi, že by film nějak výrazně zdůrazňoval příčiny samotářství sirotka Jirky, které druhým hochům připadalo jako nafoukanost a povýšenost. Já to tak příliš necítil, spíš se mi zdálo, že Jirka chtěl mermomocí dosáhnout něčeho sám a napodobit své blízké, dědu, strýce a zesnulého tátu. A hoši mu v tom překáželi, věrná mu zůstala jen malá kamarádka s kozičkou. To lítání z domu k zátoce s prutem mi připadalo moc dlouhé, zvlášť nato, aby cinkající prut probudil spícího hocha v domě... (11.11.2019)

Tak povídku pana Pazourka jsem nečetl, nemohu tedy srovnat, ale jestli to byla stejná blbina jako tento film, tak nazdar. Ještě že povídka byla asi kratší. Film možná vhodný pro fanatické rybáře. Pár hezkých záběrů přírodních scenérií to rozhodně nezachrání. Děti se asi kousaly nudou ne? V té Uruguayi musela být celá porota ožralá nebo co. Prostě, pro mne film hodně pod úrovní. (06.06.2017)

Velice milý hraný příběh z dílny Břetislava Pojara o jednom velkém snu. Malý chlapec, který miluje přírodu a kvůli tomu se stává středem posměchu od svých vrstevníků, touží chytit velkou štiku, která řádí v místě, kde se nachází jeho oblíbený kamarád Pepíček, což je malý kapřík. Po jednom štičím výpadu se zdá, že Pepíčka dostala. Malý Jirka stále více dychtí po opravdovém prutu, kterého se nakonec dočká. Po několika nezdařených pokusech chytit štiku se mu to nakonec s pomocí kamarádů podaří a zjišťuje, že i Pepíček to přežil. Velice působivý a krásný film. (27.02.2018)

Další kousek dětské poezie, jemně laděný a příjemný, podbarven krásnými zákoutími kouzelné řeky. Sebestředný chlapeček sice trochu otravuje, ale jeho prozření je hezkým vyvrcholením tohoto milého příběhu. Velmi se mi líbí postava Mařenky symbolizující ženskou obětavost a starostlivost, jež vykvétá v ranném rozpuku dívčího věku. Boj se štikou odkrývá statečná a spravedlivá srdce a pečetí přátelství do té doby znesvářených chlapců. Přesto, že je film trošičku naivní, v tomto případě naivita hezký doplňuje svět dětských snů a dobrodružství. (05.11.2012)

Břetislav Pojar dělal pěkné pohádky a příběhy pro děti. Jenže tohle je jeho prvotina jak scénáristická tak režijní. A možná je to poznat. Jirka chce za každou cenu chytit štiku, aby se vyrovnal dědovi, ale nedaří se. Kluci mu to kazí a jediná jeho kamarádka mu pomáhá. A právě v tom je kámen úrazu. Celá poetika je v tom, že chlapec se stále snaží chytat, všechna ostatní zmizela. I na hodinu je ten film dlouhý, ale pevně věřím, že kniha je mnohem hezčí. (19.09.2022)