Ďábel

Jednotlivé príbehy nemali dokonalé prepojenia a navyše sa dali vopred pomerne ľahko odhadnúť. Finálna scéna mi už prišla ako mierne odfláknutá a vykalkulovaná, ale napriek všetkým týmto výčitkám mi The Devil All the Time fakt sadol. Zaujal ma jeho príbeh, osud hrdinov a skvelí herci v netradičných rolách. Palec hore dávam najmä za Roberta Pattinsona, Jasona Clarka a Billa Skarsgårda. Moje sympatie si ale získal aj Tom Holland so svojou postavou chlapca, ktorému osud dával neustále pod nohy polená. S prižmúrením oka dávam tejto netradičnej drsnej paródii na amerických rednecks a náboženských fanatikov 4/5. (06.10.2020)

Je dost pravděpodobné, že knižní předloha je působivější, záživnější a existenciálně hlubší, než film podle ní natočený, jak už to tak obvykle bývá. Ale číst jí nehodlám, takže si to nepotvrdím. Každopádně se nejedná o žádný syrový realismus a la McCarthy, na to jsou postavy příliš ploché a černobílé, jejich vzájemný propletenec příliš vyumělkovaný, no a navíc herecky mě nikdo z jejich představitelů stoprocentně nepřesvědčil (asi nejblíž k tomu měl mladý Skarsgård). Slušná filmařina i atmosféra, ale poněkud mdlý obsah. Ale poselství knihy/filmu je jasné - Ďábel má v oblibě bílé bigotní vidláky. (28.09.2020)

"Chodí Pánbů okolo, nedívej se na něho! Kdo se na něj koukne, toho ďábel sfoukne." A nakuká mu, že Boha by potěšila nějaká ta živá oběť. Ukřižovaný synův pes, v lese podříznutá manželka... krvavé kreativitě se meze nekladou. A co na to náš pan farář? Podle něj se máme kát a modlit: "Otče náš, jenž jsi na filmových nebesích, shlédni okem milosrdné kamery na náš " jižanský "fuck-up" thriller", chléb i "ošklivé plody náboženského fanatismu" vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše ad-hoc komentáře, jakož i my odpouštíme svým Camposům "topornou režii a pochybnou dramaturgii". Přines nám útěchu v našem soužení s přílišnou délkou filmu, jakož i s nadbytečným voice-over a neuveď nás v pokušení napálit průměrnému Ďáblovi víc než tři hvězdy (jen proto, že je v červených číslech). Amen. (30.06.2022)

Na film jsem se chtěla podívat hned, jak vyšel, ale potom jsem omylem viděla konec, když se na film doma díval někdo jiný, tak jsem čekala, až ho zapomenu, abych se mohla podívat sama. Inu, nakonec jsem na film zapomněla úplně a teprve při nedávném zájmu o oprášení filmografie Roberta Pattinsona se mi připomněl, a stejně rychle jsem si vzpomněla na ten zatrachtilý konec, když jsem si ho konečně pustila. Pozitivní na tom bylo to, že z rozestavění příběhu pro mě bylo velkou záhadou, jak může film skončit zrovna s těmi dvěma postavami dělajícími zrovna to ono, takže mi ten spoiler vlastně zase tolik zážitek nezkazil a dokonce ve mně podnítil zvědavost. Nicméně jsem během sledování bojovala s jinou věcí, a to s mou vlastní představivostí. Ta je totiž bujná a divoká a v day-dreaming módu prakticky neustále, často pracující na variacích filmů, které jsem zrovna viděla. To mi často umožňuje užít si i "horší" nebo "prázdnější" filmy, pokud v nich najdu alespoň jednu věc, která mě zaujme, někdy k tomu stačí i jeden herecký výkon nebo jedno autentické gesto mezi postavami. V případě The Devil All The Time mi ale moje představivost byla spíš protivníkem, protože mi bránila v tom film přijmout tak, jak si ho bratři Camposové vymysleli, napsali a natočili. Nefilmová "roztahaná" dramaturgie převzatá z knižní předlohy je zřejmá. Samostatné epizody (jako ukřižovaný mariňák nebo šerifův hon za "neposkvrněnou" reputací) vložené do příběhu, který i bez toho zahrnuje desítky let a spousty jiných tragédií, převádění hlavní postavy z generace na generaci a s tím spojené skoky v čase, velmi detailní odbočky od ústředního děje k vedlejším postavám a vykreslení "jejich příběhu" bez konkrétní akční souvislosti k těm "hlavním" událostem, to všechno jsou věci, které by čtenáři přišly naprosto přirozené při čtení knihy, ale divákovi při sledování filmu budou připadat nekonvenční až neobratné, i kdyby jenom podvědomě, pokud se ve filmové dramaturgii aktivně nevyzná. Já sama jsem s tím trochu bojovala, protože mi film nepřišel tak suverénní jako režisérův celovečerní debut Po škole, abych přijala všechny jeho dramaturgické volby bez jediné výhrady. A tak, i když jsem si film "užila" (rozuměj byla z jeho obsahu znechucená/smutná tak, jak jsem měla být), jsem byla po skončení vlastně trochu zklamaná, protože mi přišlo, že to nebyl takový film, jaký by si moje vlastní představivost na místě takového filmu vymyslela. Muselo se mi to v hlavě trochu rozležet a teď už jsem myslím sama sebe aktivně a trochu násilím přesvědčila, že není nic špatného na tom, když se filmař zamiluje do knihy natolik, že se její výsostné vlastnosti rozhodne při adaptaci v maximální možné míře respektovat, a dokonce najme autora knihy jako vypravěče pro voice-over, aby jeho ústy původní text doslova ožil a rámoval a obohacoval tak filmovou "skutečnost". (06.04.2022)

8,5/10. Nepříjemný až na půdu. Herecký ansámbl je vskutku skvostný (Skarsgård vynikající!) a jednotlivé linky se napříč celou stopáží postupně proplétají do organické pavučiny, ze které vede jen jediná cesta. Pěkně násilná cesta. Já tyhle ponurý, extrémně táhlý a symbolikou prosáklý projekty prostě žeru. Obzvlášť... pokud se odehrávají v polozapomenutém vidlákově. Aneb VÍRA je tou nejmocnější zbraní, jakou člověk kdy poznal. Paráda. Další počiny od Campose budu nyní vyhlížet s velkým očekáváním! (03.10.2020)