Bitka medzi mužmi

Poctivá gangsterka ze staré školy, která umí partičku lumpů vykreslit jako sympaťáky a jejímž vrcholem je bezesporu scéna „tiché“ loupeže, při které divák sedí jako zařezaný a bojí se, aby nějakým hlasitějším zvukem nespustil alarm v klenotnictví na obrazovce. Rififi jsem měl v merku už hezkých pár let na základě zmínky v Kinoboxu nebo kdeže. Potěší také mladý Robert Hossein, kterého má české publikum zafixováno jako Joffreyho Peyraca z Angeliky. (1 293.) (01.03.2020)

Je to bezesporu skvěle natočené, hlavně kamera je úžasná. Ale kdovíproč, s výjimkou scény loupeže mě to zdaleka nechytlo tak jako Melvilleovy mistrovské kousky. Postavy mi připadaly jaksi ploché, nevýrazné a splývaly jedna do druhé, navíc dějové zvraty se děly poněkud příliš samozřejmě a kvůli tomu jsem se do filmu nemohl úplně ponořit a užívat si ho každičkou vteřinu, jako například u Melvilleova Osudového kruhu. Jako milovníka noiru mě to lehce zklamalo. (10.08.2012)

Že sa tu až tak nehovorí, to mi veľmi nevadí, keby to na mňa nebolo spomalené ako keď ťaháte lepivé sople z nosa. Samotná lúpež mi pripomenula novšie a zábavnejšie filmy o Dannyho zločineckej skupinke a súboj gangov to dostal trochu do krutej reality, no záverečná prestrelka sa mi tam nehodila. Nie je to pre mňa žiadna poézia, žiadna klasika žánru tzv. čierneho filmu, žiadna nejaká filozofia zločincov tam nie je nejak zvýraznená, takže nechápem nadšeniu nad týmto filmom. (03.04.2015)

Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% (07.12.2007)

Rififi jako vyšité. 1) Největším tahákem je zcela jistě 32minutová scéna vykrádání banky bez hovoru, bez hudby. Působí, pravda, s ohledem na použité technologie dnes trochu úsměvně, ale i tak._____Přihodím pěknou ponurou atmosféru a zajímavé záběry tehdejší Paříže a příjemný zážitek je na místě._____ 2) Nadšení pětihvězdičkových komentátorů nesdílím, přece jen mi zejména druhá polovina snímku přijde poněkud mdlá a podivně poskládaná._____ 3) 28letý Robert Hossein (Remi Grutter) spolu s kumpány vesele loupí a divák milující film noir se baví._____ 4) Zajímavé perličky o tvorbě filmu uvádí IMDb._____ 5) Výstižný koment: ORIN*****. (18.11.2019)