Krajina Nomádov

„Jedna věc, kterou na tomhle životě miluju nejvíc, je to, že neexistuje žádné sbohem. Potkal jsem tu stovky lidí a nikdy neříkají sbohem. Já jim prostě říkám: Uvidíme se. A je to tak. Ať už je to měsíc, rok, nebo někdy léta. Znovu je vídám.“ Film věnovaný všem, co museli odejít. Tedy i Fern, která v odcházení setrvávala…Sociální drama hezké a pohlcující stejně jako smutné až depresivní. Tak či onak, takřka bez konstruktu a hodně přirozené. Jistě, záleží i na divákově rozpoložení a jeho míře empatie vůči Fern a jejímu chování, ale mně se na film naladit podařilo. Stejně jako na to setkávání a odcházení, samotu, jež tento způsob života přináší…a to až do té míry, že jsem neměl potřebu hlavní hrdinku soudit za to odmítání „bezpečných“ přístavů (poté, co opustila svůj vlastní) a do určité míry ji snad i pochopit. Podobně jako to, že trávila až příliš mnoho času vzpomínáním (v čemž jsem jí hodně rozuměl). Režisérka Zhao mě příjemně překvapila, McDormand byla stejně výborná jako ve Třech billboardech a já celkově hodnotím silnými 4*. (28.03.2021)

Talentovaná Chloé Zhao našla společensky angažované, a přitom hluboce lidské téma, pro něž navíc našla ideálně ztrápenou tvář Frances McDormand. Zemi nomádů přeju všechny ceny, moc lepších filmů se loni neobjevilo a k té páté hvězdě taky mnoho nechybí… Skvělá práce! Více zde. (22.05.2021)

Země nomádů je silná především tam, kde Michael Moore budí kontroverze a v očích mnohých selhává. Moore se často věnuje sociálně kritickým pohledům na americkou společnost. Země nomádů není primárně vystavěna jako kritika, byť kritické tóny v ní zazní. Země nomádů není černobílá, nestaví na premise, že hlavní hrdinku semlel systém. Když přijdete o všechno, smíříte se s málem, abyste měli pocit, že žijete v dostatku. A možná zjistíte, že to málo vám nejen stačí, ale dokonce i vyhovuje, protože nabízí bonus v podobě volnosti. Moore do svých dokumentů vnáší humor, ten bychom zde hledali marně, na tomhle poli již podoba směřování Moora a Zhao končí. Frances McDormandová opět zahrála silnou, soběstačnou a osamocenou ženu s nesmírnou energií. Frances se nebojí ušpinit si ruce, tahá těžké koše, mazlí se s hadem, dokáže být nevzhledná. Země nomádů je o touze. O touze, která je tak silná, že by protrhla přehradu. Každý z nás by si v sobě měl hýčkat svoji touhu a snažit se ji uskutečnit s takovou vervou jako Fern. (19.11.2022)

Režisérce Chloé Zhao se se vší věrností povedlo na plátno přenést novodobý kočovný způsob života řady Američanů, kteří se odmítají ztotožnit s populací většinově přijímanou sedentarizací na jednom jediném místě. Ten zasadila do silně emotivního příběhu o ženě, která po úmrtí svého manžela nachází smysl života právě ve svobodném „nomádském“ způsobu života a sezónních pracích napříč Spojenými státy americkými. Největší síla snímku netkví ve zdůrazněném epilogu, že „to co zůstává ve vzpomínkách, stále žije“, ale v tom, že v Zemi nomádů není nic explicitně řečeno. A divák tak musí být po celou dobu stopáže filmu obzvláště pozorný, aby dokázal význam velmi promyšlených záběrů rozklíčovat a pochopil myšlenky autorů, co jimi chtěli říci. Tak důležité propojení kamery s dějovou linkou jsem naposled zaznamenal u Křížové cesty, u níž se statická kamera rozpohybuje pouze tehdy, když dochází k přesunu lidských duší. Film, který nabízí zdánlivě jednoduchou příběhovou linku, za níž se však skrývá daleko víc. Země nomádů je určena těm, kteří u snímků rádi přemýšlí a nechají se unášet na v dnešní době vzácném poklidném filmovém tempu. Poctivých 90 %. 👌 (08.06.2021) (11.06.2021)

Nesmírně melancholický až depresivní snímek o alternativním způsobu života na cestách s tradičně božsky hrající Frances McDormand v hlavní roli. Té ženě jako divák věříte každé gasto. Je dlouhodobě skvělá a tahle role pro ni byla jako psaná na míru. Z této ponuré atmosféry máte chvílemi chuť si podřezat žíly, ale stejně nejde odtrhnout zrak. Tuhle velmi emoční cestu napříč amerikou jsem si moc užil, ale rozhodně bych za svůj život neměnil. [75 %] (12.10.2023)