Krajina Nomádov

Nesmírně melancholický až depresivní snímek o alternativním způsobu života na cestách s tradičně božsky hrající Frances McDormand v hlavní roli. Té ženě jako divák věříte každé gasto. Je dlouhodobě skvělá a tahle role pro ni byla jako psaná na míru. Z této ponuré atmosféry máte chvílemi chuť si podřezat žíly, ale stejně nejde odtrhnout zrak. Tuhle velmi emoční cestu napříč amerikou jsem si moc užil, ale rozhodně bych za svůj život neměnil. [75 %] (12.10.2023)

Nadšené ohlasy ze zahraničí, Zlatý Globus v nejprestižnějších kategoriích, ovšem to téma...to téma a způsob jakým byl snímek natočen rozhodně není pro každého a já jednoduše trpěl jako zvíře. Do těchto starosvětských filmů o životě (vlastně mi to dost připomínalo tvorbu Terrence Malicka, kterou taktéž nedávám) zkrátka ještě musím dospět, očekávám to tak za 20 let. Takže pokud vám není více než 40 a život novodobých kočovníků vám nic neříká, raději ruce pryč. Jinak je to samozřejmě nasnímané krásně a té zlaté sošce pro Chloé Zhao se vůbec nedivím. (02.03.2021)

Filmová výzva, žánry - Road movie. Silně doporučuji všem příznivcům, obdivovatelům a obhájcům Spojených států amerických. Já žádnými iluzemi netrpím, tudíž se nepovažuji za správného diváka tohoto snímku. Nelze zpochybnit režijní zručnost a kameru, o tom nemůže být sporu. Ale příběh? Základní poselství o stavu Spojených států amerických může být sděleno i jinak než filmově. Musel jsem se hrozně přemáhat, abych se na Zemi nomádů vůbec dodíval, místy to pro mě představovalo silné duševní utrpení. A Frances McDormand a já spolu nebudeme nikdy v souladu. Je to za mnou a doufám, že dnes v noci tento snímek nevyhraje v kategorii nejlepší film, jsou tam jiní a mnohem lepší adepti. (25.04.2021)

Řemeslně velice solidní film. S dobrou melancholickou atmosférou, uvěřitelnými dialogy a skvělou McDormanovou, která se žene pro oscarovou nominaci za nejlepší ženský herecký výkon roku. Duchem mi to vlastně hodně připomínalo i relativně nedávno zhlédnutý Never Rarely Sometimes Always, který také spoléhal na komunikaci s diváky především obrazem, nikoliv sáhodlouhými dialogy. Ale když už na ně přijde řada, žádná amatéřina to není ani náhodou. Svým stylem vlastně film tak trochu připomíná celovečerní dokument. Svým kvalitním emočním nábojem a velice autentickými postavami to je sice pěkná, ale zároveň velice smutná podívaná, která představuje život ženy, pro kterou se cestování ve své dodávce stal ne příliš účinný, ale aspoň rozptylující únik od zármutku a depresí. Je ale docela škoda, že v mnoha momentech to film příliš přestřelí s onou sentimentalitou, díky čemuž některé sekvence mohou působit utahaně a nudně. A vlastně mě to ve výsledku za až tolik nezasáhlo, možná to ale bylo zkrátka tím, že samotné téma filmu mě příliš nebralo. Slušná filmařina to je ale každopádně. A pokud to dostane nominaci na nejlepší film, nebudu vůbec překvapený. Slabší 4* (24.01.2021)

Delikátní festivalová jednohubka, která stojí a padá na skvělé Frances McDormand. Snímek Nomadland režisérky Chloé Zhao rovněž zaujme svým originálně znějícím příběhem, dlouhými záběry na čarokrásnou krajinu a také svým soundtrackem, z něhož dominantně vyčnívá božská práce klavíru. Bohužel, ani z těchto atraktivně znějících ingrediencí se nepodařilo "uvařit" nadprůměrnou podívanou, jelikož snímku podráží nohy příliš rozvláčný scénář, který zde nabídne velké množství zbytečných a hluchých scén. Je to veliká škoda, jelikož Nomandland měl velký potenciál stát se dalším překvapujícím a neotřelým počinem, kterých je k velké škodě nás diváků čím dál tím méně. Tak snad příště! „One of the things I love most about this life is that there's no final goodbye. You know, I've met hundreds of people out here and I don't ever say a final goodbye. I always just say, "I'll see you down the road". And I do. And whether it's a month, or a year, or sometimes years, I see them again.“ (25.01.2021)