Sanitka

Všichni velcí mudrlanti a odpůrci "socialistického" seriálu Sanitka, ať se jdou vycpat. Pro mě je to jeden z nejlepších českých seriálů z mnoha důvodů - někdo se zkrátka zajímal o nevděčnou roli těchto doktorů a saniťáků, zbožňuju vynikající výkony Hanzlíka, Vinkláře, Bartošky, Řehoře, Kostky, díl s leteckým neštěstím, sháněním kaštanů a Bartoškovým skonem jsou majstrštyky. A ústřední písnička v sobě zahrnuje tolik bolesti, smutku a melancholie, že s každou citlivou osobou musí zakývat. (22.06.2007)

11/11 Slavný ambiciózní seriál Hubače a Adamce. Skutečně není špatný ani po letech, jen je příliš intenzivní ve své snaze pokrýt tolik zásadních témat. Náročná je každodennost jednotlivých pracovníků rychlé záchranné služby, náročné jsou jejich případy. Ono nestačí se denně střetávat se stářím, kolapsy v mezilidských vztazích, kolapsy v socialistickém nedostatku personálu a materiálu, seriál popisuje v pouhých jedenácti epizodách rozsáhlý korpus let a osudů. Rozhodně tedy Sanitka nepatří mezi relaxační, ale mezi náročné projekty jak pro výrobu, tak pro diváky. Stojí za pozornost, jen už tehdy mohla dramaturgie probrat ty zajímavější příběhy mezi těmi bývalými letci z Anglie, bývalými manželi, dávnými láskami, alkoholiky a pracanty. (16.12.2016)

Náhledem optiky osmdesátek, kdy bylo možno vidět spoustu seriálů z každé profese od kombajnistů po hrázné se tento přeci jen trochu vyjímá. Doktorské povolání je složité, odpovědné a lidská schránka chatrná. Nezáleží na stavu či pozici na politickém žebříčku. Když se něco začne sypat každý potřebuje doktora. Snad proto doktorské filmy oslovují tak široké spektrum lidí, protože každý má ten svůj žlučníček, hypertenzi či třetí infarkt za sebou... Sanitka je navíc o to akčnější, že dotyční lékaři řeší problémy v terénu v polních podmínkách bez možnosti zázemí velké nemocnice - třeba zrovna té - Na kraji města. Hlavní je zajistit životní funkce a převézt pacienta živého. Nikdo asi nezapomene na poslední díl, pád dopravního letadla do zahrádkářské kolonie v Suchdole. Na ten se rád podívám vždycky i dnes - tedy až na ten papalášský závěr. Mně zaujala v seriálu zejména postava Petra Kostky - lékaře Mádra, který coby bývalý pilot RAF při první možné příležitosti zradí a emigruje na západ. Opravdu žasnu nad tou neskutečnou nenávistí komunistů k našim západním letcům, kdy i v roce 1984 ( ! ) měli potřebu špinit v očích lidí tyto statečné muže často žijící na hraně bídy. Jak ale sám Kostka vzpomněl v jednom z rozhovorů, byla jeho postava mírně zahořklého a sarkastického lékaře, který moc dobře ví která bije, s anglickou dýmkou v dlani - veřejností vnímána kladně a někteří lidi mu prý říkali - ,,dobře že jste utek'' ! :-) Seriál je celkem zajímavý i postupným vývojem vozové flotily sanitních vozů pražské záchranné služby a jejich výbavy. Sám jsem bydlel tehdá nedaleko od místa kde se film točil a kde byla skutečná základna záchranné služby a tak jsem všechny ty houkající výjezdy coby dítě rád z okna našeho domu sledoval. Já pamatuji i poslední socialistický vývojový článek vozového parku a tím byly skříňové Avie a žluté sanitní Mercedesy. To už jste ale na tom museli být hodně zle, když si pro vás ,,Meďák'' přijel.. Za mně je to tedy za tři modré majáčky. * * * (08.02.2017)

Vracím se k hodnocení tohoto seriálu dodatečně, abych mohla srovnat svoje pocity s pokračováním, ke kterému jsem se už vyjádřila. První seriál hned po natočení nebyl žádná bomba. Je to s podivem, ale až po letech se mu dostalo odpovídajícího diváckého docenění. Kdysi mi dosti vadilo hysterické chování Evy Hudečkové, nerozhodnost Jaromíra Hanzlíka vůči Zlatě Adamovské i scény s otcem rodiny Josefem Karlíkem. Těch samotných záchranářských zásahů tam zase tolik nebylo, rodinné zápletky v ději převažovaly. Hlavním kladem je pohled nazpět do let, kdy byli všichni hlavní představitelé tak mladí a krásní. Teď už jsou jenom krásní. Myslím, že dvojka navázala celkem důstojně. (03.12.2013)

Schematismem vonící a dost často papírem a frází šustící seriál patřil k těm, které si normalizační moc objednala na míru. Je nesporně odstrašujícím až odpuzujícím příkladem schematismu a machy, na níž se nejvíc podepsala evidentně cenzura. Z druhé strany - což nemá být obhajobou, ale pouhou konstatací - je nutné vyzvednout velmi dobrý Hanzlíkův výkon a na srovnatelné úrovni se pohybující Bartoškovu kreaci. Ani cenzuře se totiž nepodařio zcela potlačit kvalitní televizní řemeslo (režie, dnes často novákovská, v tomto případě nepřekážela) a tím byl vlastně zvýrazněn základní předstih i tohoto sotva průměrného stáleještě díla oproti současné tvorbě. Srovnávat s předlistopadem totiž neznamená upadat do komunistické nostalgie; naopak je to velmi často červené světlo poslední výstrahy pro soudobou srovnatelnou televizní, ale i filmovou tvorbu naší současnosti. (05.01.2008)