Sanitka

Když mě bylo asi 5-6 let, už tehdy jsem měl trojici nejoblíbenějších filmových počinů. První byl Švejk, druhý Hostinec u Kamenného stolu a třetí Sanitka. Nejlepší na tom je, že tahle trojka je stále mezi mými topovými klasikami. To znamená, že Sanitka je kultovní dílo, protkané uvěřitelnými a lidskými příběhy z mistrovského pera Jiřího Hubače. S obludným pokračováním druhé série Filipa Renče nemá smysl se nikterak srovnávat. (08.04.2023)

Jako celek depresívní a pesimistické. Jako televizní podívaná dobré. Nemám nic proti Jaromíru Hanzlíkovi, ovšem v celkem jedenácti hodinách tady dostává až moc velký prostor, v němž se nezřídka potácí jako příšerně unavený a ospalý (páč ho furt někdo budí ve službě, po službě, před službou atd.). Má to spoustu zdlouhavých scén a nudných dialogů, což ovšem vyvažují výborné dramatické momenty. Mezi ty nejsilnější patří letecká katastrofa v posledním díle a úmrtí doktora Skalky (Jiří Bartoška) v předposledním. Ostatně, Skalkovy glosy a citáty klasiků dávají najevo, že scénárista je vzdělanec. Krásnou konfrontaci mezi životem ve městě a na venkově představuje zemitý otec v podání Josefa Karlíka, jednu z prvních větších příležitostí tu dostala i Zlata Adamovská, po celý seriál zoufale svádící boj o svého druhého muže a se svým prvním mužem (tím prvním je nakopnutíhodný Karel Heřmánek). Bitvu o druhého muže svádí s Evou Hudečkovou, kterou jsem tady kdysi viděl poprvé a od té doby ji nemám rád. Výborně zahraná role, postava ovšem napřesdržku. A dodneška nechápu, jak se sem mohla propašovat postava emigranta doktora Mádra (Petr Kostka), která přitom nevyznívá nijak negativně. Povedenou kreaci rozšafného šoféra Fandy tady podal Pavel Zedníček, stejně tak Petr Nárožný jako garážmistr Pudil nebo dispečerka Simona Stašová. A závěrem, píseň Můj čas se vážně povedla. (08.07.2012)

Náhledem optiky osmdesátek, kdy bylo možno vidět spoustu seriálů z každé profese od kombajnistů po hrázné se tento přeci jen trochu vyjímá. Doktorské povolání je složité, odpovědné a lidská schránka chatrná. Nezáleží na stavu či pozici na politickém žebříčku. Když se něco začne sypat každý potřebuje doktora. Snad proto doktorské filmy oslovují tak široké spektrum lidí, protože každý má ten svůj žlučníček, hypertenzi či třetí infarkt za sebou... Sanitka je navíc o to akčnější, že dotyční lékaři řeší problémy v terénu v polních podmínkách bez možnosti zázemí velké nemocnice - třeba zrovna té - Na kraji města. Hlavní je zajistit životní funkce a převézt pacienta živého. Nikdo asi nezapomene na poslední díl, pád dopravního letadla do zahrádkářské kolonie v Suchdole. Na ten se rád podívám vždycky i dnes - tedy až na ten papalášský závěr. Mně zaujala v seriálu zejména postava Petra Kostky - lékaře Mádra, který coby bývalý pilot RAF při první možné příležitosti zradí a emigruje na západ. Opravdu žasnu nad tou neskutečnou nenávistí komunistů k našim západním letcům, kdy i v roce 1984 ( ! ) měli potřebu špinit v očích lidí tyto statečné muže často žijící na hraně bídy. Jak ale sám Kostka vzpomněl v jednom z rozhovorů, byla jeho postava mírně zahořklého a sarkastického lékaře, který moc dobře ví která bije, s anglickou dýmkou v dlani - veřejností vnímána kladně a někteří lidi mu prý říkali - ,,dobře že jste utek'' ! :-) Seriál je celkem zajímavý i postupným vývojem vozové flotily sanitních vozů pražské záchranné služby a jejich výbavy. Sám jsem bydlel tehdá nedaleko od místa kde se film točil a kde byla skutečná základna záchranné služby a tak jsem všechny ty houkající výjezdy coby dítě rád z okna našeho domu sledoval. Já pamatuji i poslední socialistický vývojový článek vozového parku a tím byly skříňové Avie a žluté sanitní Mercedesy. To už jste ale na tom museli být hodně zle, když si pro vás ,,Meďák'' přijel.. Za mně je to tedy za tři modré majáčky. * * * (08.02.2017)

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)

Na socialistický seriál to není úplně špatné, je to celkem reálné a ani toho soudruhování tam není zase tolik. Z mého pohledu nejzajímavější na celém seriálu je úplně poslední scéna, kde má jet Jandera okamžitě k případu, který se stal někde na Praze 6. Oni mají základnu na Nábřeží kpt. Jaroše, hned vedle Strossmayerova náměstí, takže by měli jet po Miladě Horákové (tehdy Obránců míru) nahoru, přes Letnou a směrem dál. Místo toho jednou po nábřeží směrem k centru a zahybají přes most směrem k Právnické fakultě. Jestli takhle jezdili standardně vyhlídkové okruhy, tak to tedy potěš Pánbůh... Je to o to víc zarážející, že v závěrečné písničce smutní o tom, že nemají čas. (27.07.2008)