Roky a roky

Ze seriálu mrazí. O to víc, že většina lidí nad tím asi protočí oči a řekne si, že to je přehnané. Ale to je právě to, o čem seriál je - že už dneska máme nakročeno někam, čemu nevěříme, že by bylo možné, protože si to neuvědomujeme. Seriál by teoreticky mohl mít kategorii sci-fi, ale na konci jsem musel uznat, že v tom vlastně žádné utopické fantazie nejsou. Drsné je to právě tím, že se téměř vše zakládá na tom, co se už stalo, nebo se právě děje. Všechny věci už mají nějaký základ v dnešní době. A ještě něco musím vyzdvihnout - seriál je britský, což samo o sobě značí jistou kvalitu, ale není to jen o Britech, v mnohém lze poznat typicky české vlastnosti či reálie. (30.06.2019)

Spoilery. První Roky slíbovaly komorní mrazivě plíživou vizi blízké dystopické budoucnosti v duchu Black Mirror. Druhá polovina seriálu zvolnila a byla vlastně dost krotká - jako by si nás tvůrci připravovali na další série. Dopady klimatických změn, pádu globálních trhů, protekcioinismu, totalitárních politických tendencí a dezinformací působily, jakoby se děly kdesi v dálce a až na vyjíímky jen s minimálním dopadem na hlavní hrdiny, což je ale do určité míry obhajitelné tím, že hlavní hrdinové se pohybují na ose vyšší až nižší střední třída a tedy pro ně dopady nejsou tak... konečné, jak ve stejnou dobu musely být pro opravdu chudé. Chytré mikrodrama zaměřené na život jedné rodiny, zasazené do kontextu globálních socio-ekologicko-politických poryvů se přelilo v lehce protimluvné, naivní a scénáristicky líné vyprávění v duchu velkých dějin. Prostý lid svrhl (?) tyrana, svůj díl viny - a moc změny - neseme všichni. Meh. Za zhlédnutí to ale stojí. (18.07.2019)

Opět silný dramatický námět, jak je od Russella T Daviese zvykem. Tentokrát je tu základem dystopická budoucnost, v níž je ukotveno několik příběhl jedné velké rodiny. Při sledování celé série mě opět mrazilo v zádech a třeba celou linku Dannyho a Viktora jsem prožíval a přál jim šťastný konec. Jakkoli je závěr jak z ranku Nolanova Interstellaru mnohými kritizovaný, mně při postupném přemýšlení nakonec udělal radost, protože divák či divačka musí vydechnout, protože jde o silný emocionální nápor. Nápor setsakra dobře natočený. (27.01.2021)

Asi nejvíce mi na tom vadí, jak zarputile to diváku cpe pod nos, o čem to má být. Paradoxně se to tak míjí s účinkem, který to chce vyvolat, a nepůsobí to ve výsledku příliš přesvědčivě. A beztak se mi nezdá, že by to o době, ve které žijeme a o tom, kam jako lidstvo směřujeme, říkalo něco objevného. Seriál postrádá osobitost, v nastíněných tématech se zdržuje na povrchu a většinou jen recykluje donekonečna omílaná klišé, z nichž už začínám být docela unavený. (25.01.2020)

„SVĚT JE STÁLE TEPLEJŠÍ, RYCHLEJŠÍ A ŠÍLENĚJŠÍ, A MY NEZASTAVÍME, NEMYSLÍME, NEUČÍME SE, JEN UHÁNÍME VSTŘÍC DALŠÍ POHROMĚ. A JÁ SE BOJÍM, CO BUDE PŘÍŠTĚ? KAM SMĚŘUJEME? KDY SE TOHLE ZASTAVÍ?…“ /// Není o tom, jaká bude budoucnost. To všechno, včetně sci-fi technologií jen slouží jako kulisa k rodinné sáze, mapující 15(?) let. A začínáme v roce 2019, takže to není (prostě to není!) nějaký extra sci-fi, ale primárně jde o osudy lidí. Postupně mě to baví víc a víc. To, že se lidstvo řítí někam do píči nemusej zobrazovat, to víme. Tady se snažej říct, že si za to můžem sami (kurva, to snad taky víme, ne?). Takže sledujeme jednu velkou rodinu, ve který najdeme starce, černocha, gaye, invalidu…. prostě obsahuje široký spektrum lidí… a během těch svejch rodinnejch problémů – na který se samo podepisujou ty vnější vlivy … Asi takhle – nebejt tý hlavní dramatický události… nebo jinak: díky tomu dramatu by to fungovalo i bez těch vychytávek! A že jde nakonec o víc, než se zdálo? Aspoň máte důvod se podívat! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci žít navždy! 2.) Miluju filmařinu, ve který jde především o rodinu 3.) Thx za titule „Václav Patera“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.03.2021)