Portrét ženy v plameňoch

Ze všeho nejdřív musím zapět ódu Adèle Haenel a Noémie Merlant, bylo mi potěšením tyhle dvě mladé dámy sledovat, jejich rodící se vztah, kontakt očí, okouzlující úsměv, stejně tak jako nesmělost, pochybnosti, obavy, to vše se dalo z jejich půvabných obličejů vyčíst.. Příběh malířky, která má za úkol namalovat Héloise, aniž by ta o tom věděla, neb se vzpouzí domluvenému sňatku, mě zaujal od samého začátku, od prvních záběrů, je nádherně natočený, může se pyšnit krásnou hudbou (např. zpěv u ohně, kde přeskočí jiskra), no a samotné malování obrazu bylo čarovnou vsuvkou do vyprávění.. Mimochodem ku příkladu mně se líbily ty obrazy oba dva, byly úžasné a pak taky strana 28, nejen ta v knize, zejména ta na obrazu.. (02.05.2020)

komroní romance dvou žen,která vyvolává vzpomínky na Call Me By Your Name,ale na rozdíl od již zmíněného filmu nedokáže nijak vtáhnout ani oslovit atmosférou či stylem.Jako čtyřiceti minutový díl nějakého seriálu z červené knihovny by to nejspíš bylo celkem ok,jako film na ploše dvou hodin je to bohužel jen lehce strojená nuda...40% (04.01.2020)

S filmom som bol celkom spokojný. Mal pomalšie tempo, ktoré však neunavovalo, jednoduchý dej, ktorý však vyvolával zvedavosť, ako to bude pokračovať, mal výborne vybrané prostredie a k nemu pripravili kvalitný vizuál. Herečky boli neopozerané (aspoň pre mňa), minimalistické herectvo bolo prijateľné. Hudobný podmaz síce chýbal, ale záverečný Vivaldi to trochu zachránil. Celkovo to nebol žiaden zázrak, žiadna bomba, ale o príjemnom zážitku sa dá hovoriť bez preháňania. (10.12.2023)

Nádherné. Tak by se dal popsat tento snímek jedním slovem. Netuším, zda je to francouzským citem pro umění, ale poslední dobou mě tamní produkce nepřestává udivovat. Portrét dívky v plamenech sice příběhově nijak nevyniká, nemá žádnou temnou, lépe řečeno výraznou zápletku a akčnější scény se dočkáme jednou, možná dvakrát, ale film oslní diváka naprosto opačně. Mladá, a vskutku nádherná, malířka Marianne dostane možnost namalovat portrét bohaté dívky, ale má to háček. Dívka se nechce nechat namalovat. Tudíž Marianne nezbývá nic jiného, než ji sledovat. V tom mezi dívkami vzniká určitá symbióza, která diváka neskutečně baví a chce vidět, jak se vztah mezi hlavními postavami vyvíjí. A jelikož je příběh o malířce, jde o dosti detailní práci (jak v malířství, tak ve scénografii). Divák se začne tedy soustředit na jednotlivé pohyby, pohledy a pohnutky postav, které ladně herečky vyjadřují. Způsob, kterým je tento romantický příběh totiž vyprávěn, jsem dosud jaktěživ neviděl. Minimalistická režisérka snímku Céline Sciamma dokázala tento prosťoučký příběh zformovat tak, že divák neodtrhl od plátna oči celé dvě hodiny. A to pozor! v celém snímku zazní jediné dvě skladby. Právě režisérčin minimalismus jde ve snímku patřičně vidět. Minimalismus se totiž do filmu neskutečně hodil. Začínáme širokými plážovými scénami a nepřestávajícím duněním moře. Postupně se však scény přibližují, šum utichá a s vytvořením citového pouta mezi postavami a divákem se začínáme soustředit na doposud nepatřičné jevy, jako je například zrychlování a zpomalování dechu hlavních postav a změna jejich pohledů, ze kterých najednou dokážeme vyčíst dokonce věci, které bychom na začátku nedokázali (režisérka nám to ani nedovoluje, servíruje příběh přesně tak, jak rychle se k němu divák přibližovat chce). Uvědoměním režisérky onoho prostého příběhu, pokouší se nám zážitek alespoň zintenzivnit hudbou, která když zazní, jde o neskutečný orgasmus. Jako celek na mne film působil dokonale. Nic, co bych mohl vytknout. Od první po poslední scénu jde o jedno velké, vizuální vyvrcholení. (27.02.2020)

Malířka Marianne dostane za úkol odjet na izolovaný ostrov a namalovat svatební portrét mladé dívky z bohaté rodiny, kterou v nedávné době postihlo velké neštěstí. Na dobový film ze 17. století je to hodně odlišný pohled, jelikož může zde zahlédnete pouze sporadicky a v bezvýznamných rolích. Odvážné téma ženského románku na pozadí doby ovládané muži a dnes už těžko představitelnými tradicemi a pravidly. Ze začátku mě uhranula vizuální forma a dlouho dobu jsem žil prakticky jenom z ní, jelikož řemeslně je tento film natočený naprosto výborně. Bohužel nejsem cílovka podobných filmů a co se týče obsahu, tak mě film zas tolik nezaujal. Na druhou stranu se povedla i chemie mezi ústřední dvojicí. Velice zajímavý kousek. (08.03.2020)