Portrét ženy v plameňoch

Dcera slavného malířského otce Marianne, připlouvá na ostrov malovat panskou dceru. Druhorozená Heloise se vrátila z kláštera a místo aby byla jeptiškou, má se vdát za Milánského velmože poté, co její starší sestra spáchala sebevraždu. Marianne má za úkol ji potají namalovat, aby mohl být obraz poslán budoucímu manželovi. Marianne je moderní nezávislá žena, což je ukázáno již v úvodní scéně, kdy na loďce připlouvá na ostrov, a neváhá si do moře skočit pro krabici s náčiním, která z loďky vypadla. Sciamma Heloise představuje od samého začátku divákovi a Marianne po kouscích - nejdříve prostřednictvím rozhovoru se služkou, později, při vycházkách obou žen po pobřeží. Po celý film pečlivě budovaný vztah mezi oběma ženami vrcholí milostným vzplanutím, přičemž jak Marianne, tak Heloise musí být jasné, že nikam nepovede. Pečlivou práci na vztahu obou žen pak u diváka film sklidí zejména emocionálně v posledních několika minutách. [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (01.10.2019)

Sú filmy pre ženy a sú filmy pre ženy. Rozhodne viac doporučujem nežnejšiemu pohlaviu navštíviť tento film, než ľubovoľnú neškodnú romanťárnu ohodnotenú taktiež nič nehovoriacimi troma hviezdami. Všetko je perfektné, herečky proste váľajú, kamera je dokonalá, ale. Skrátka mi pripadá, že tento film mal byť nakrútený dávnejšie, možno dokoca pred polstoročím a mohol byť skutočne revolučný. Muži sa tu do konca filmu vôbec nevyskytujú a pytač z Milána pôsobí celý čas ako anonymné zlo. Opäť, forma absencie mužov na plátne je k tomuto zámeru zvolená dokonale, ale nič extra nové mi z toho nevyplýva. 70% (28.11.2019)

Ráda sleduju dlouhé a tiché filmy, ve kterých se zdánlivě nic neděje a zároveň trpím sledováním dlouhých a tichých filmů, ve kterých se opravdu nic neděje. V případě Portrétu dívky v plamenech jde o druhou variantu. To, co činí tenhle film zvláštním, je to, že nepojednává o milostném vztahu mezi mužem a ženou, ale vykresluje milostné vzplanutí mezi dvěma ženami. Zbytek je pouze esence červené knihovny - stačí si představit, že jednu z těch dvou žen hraje muž a dojem jalovosti celého příběhu se dostaví okamžitě. Na tomhle filmu nevidím vůbec nic převratného ani v ohledu jakési emancipace lesbického vtahu, protože film vznikl v roce 2019, což je na takovej biják docela pozdě. (19.03.2020)

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet. (17.05.2021)

Európske kino vo vrcholnej forme. Nádherná, nádherná kamera, farby, zábery. Banálna "zápletka", vo svojej podstate hlboko osudová, krásna a tragická. Sledovať dve skvelé herečky a ich postavy bola číra radosť. Film je vlastne minimalistický, povie a naznačí len toľko, aby to stačilo nesentimentálne zlomiť srdce a zanechať večnú stopu. Turn around! (24.10.2020)