Atlantique

Kolega z práce byl v létě v Senegalu, takže jsem si tenhle film nechtěl nechat ujít, strašil mi na disku už taky nepěkně dlouho. Příjemná vzpomínka na nejrůznější filmfesty a artkina, které jsem kdysi rád obrážel. Tedy ještě před dobou internetovou a před mým definitivním příklonem k tzv. fimovému braku. No ale světe div se, Atlantique není žádné syrové sociální drama, které jsem původně očekával, ale je to... duchařské béčko! No, tak aspoň částečně. Ale upřímně mě mnohem víc zaujala ta jeho neduchařská, realistická rovina, život na dakarském předměstí je vizuálně dobře zobrazený, postavy působí víc skutečně než vyumělkovaně, a hlavně mě zajímalo, jestli si Ada vezme Sulejmana kterého miluje, ale který je chudý, a nebo Omara, kterého nemiluje, ale který je bohatý, zapeklitá věc! A taky se mi líbily dlouhé záběry, ve kterých se jakoby "nic nedělo", a které navozovaly tu správnou africkou náladu, protože v Africe se jak známo nikam nespěchá. Ale myslím, že to ocenění v Cannes film dostal hlavně proto, že se angažovaně otřel o migraci a ženská práva, zase takový zázrak to není. (27.11.2022)

Tohle je dobrá divočina. Vlastně nevím, jestli jsem někdy viděl film ze Senegalu. Už tím film působí hodně exoticky a tématem nesmírně zajímavě. Navíc mi to ukázalo, jak se v Senegalu žije a žádná sranda to rozhodně není. Bez emocí, chladně, ale s maximální vypovídající hodnotou, kterou si nikdo z nás nedovede ani představit. Po lidské stránce zážitek z lidí, se kterými se běžný Čech asi jen tak nesetká, a přitom se nachází na stejné planetě jako my. Mně se to ale nezdá… (10.06.2020)

Tak dobrý začiatok so skvelým potenciálom v exotickom prostredí afrického Senegalu, a napokon sa to zvrhlo na pochabé duchárske mystery :( Takto zbytočne zničiť dobrý film - to je obrovská škoda, keďže až kým sa tam začali objavovať tí duchovia, tak to bolo celkom nádejné a zaujímavé. Myslím si, že to "zadosťučinenie" sa dalo spraviť aj inou cestou ako týmto, ale čo už, niekomu sa možno duchárske zásahy do deju budú páčiť. Mne nie... (23.09.2022)

Snímek o migraci z perspektivy těch, kteří zůstávají na břehu. Mati Diop za bezkonkurenčního soundtracku Fatimy Al Qadiri volně korzuje od sociálního dramatu k detektivce, romanci i mysteriózní revenge-duchařině, a přitom ještě otevírá mnohá palčivá témata moderní Afriky, od ústřední migrace až po feministické obrození. Film, který zpočátku mate tělem suchého sociálního dramatu, si diváka nakonec utopí v magickém realismu. Neočekávaný zážitek. (31.12.2019)

Zajímavá varianta “uprchlického dramatu”, která se na rozbouřené moře kouká pouze ze břehu Afriky a očima těch, kterých tam uprchlíci nechali. Křehké, poetické melodrama a mysteriózní převtělovačka s takřka hororovými výjevy v jednom. Hodnotná autorským přístup a autentickým nahlédnutím do neokoukané kultury, života a místa, ve kterém by nikdo z nás žít nechtěl, ale jeho obyvatelé cítí, chtějí a musí všechno stejně jako my. Malý, tichý festivalový film, který se o vás nevlezle a skromně obtře, s touhou být zapamatovaný. (28.11.2020)