Lillian

Nenápadná pecka a možná nejlepší film letošního festivalu. Na motivy skutečného příběhu sledujeme ruskou šlapku, které propadlo v USA vízum a ona jde pěšky z New Yorku do Ruska. Za celý film řekne jedno slovo ("Nět"), jinak jen putuje, lidé kolem na ni reagují, ona je ignoruje, a celé je to strhující a vůbec jsem se nenudil. Rakouský režisér je původně dokumentarista celé je to do značné míry dokument o amerických vidlákovech a lidech tam žijících. Jen jsem teda nepochopil, proč to z NYC na Aljašku brala přes Grand Canyon :) (EDIT: tak to nebyl Grand Canyon, ale mazat se nebudu:) ) Až to bude ke stažení, rezervuju si titulky:) EDIT 2020: to jsem myslel, jaké budou ty titulky brnkačka, ale ono je to ukecanější než jsem si pamatoval. Ale už jsou hotové:) (13.07.2019)

Mladá Ruska s prošlým pasem kráčí z New Yorku na severopzápad, aby přes Kanadu a Aljašku dokráčela domů do Ruska. Dvě třetiny stopáže kráčí přes nejnudnější místa Spojených států, kouká kolem sebe, něco někde ukradne, někde se nadivoko vyspí nebo umyje. Občas zazní průvodné hlášení z amerického rádia nebo někdo něco řekne na městské ceremonii - třeba na indiánské na téma utlačování. A občas jí do toho kráčení zazní dramatická hudba jak z Hitchcocka, přestože se zrovna vůbec nic napínavé neděje, ani se k ničemu napínavému neschyluje. Pozdější severní lokace filmu dodají alespoň atmosféru, ale o patro výše ho zvedne až filozofické zakončení jejího putování s jednou klíčovou informací (nečtěte si synopse). (04.06.2021)

Tady je mě úplně jasný, že ne všichni z tohoto filmu budou sdílet mé nadšení, ale to mě může být šumáček, protože ja jsem v absolutní euforii, ale pojďme trošku do nitra filmu. Hlavní hrdinka je tak trochu looser, sice nevíme jak se v USA ocitla a jaké byly její plány, ale za to víme, že se rozhodla jít z NY v USA pěšky až do Ruska, přes Aljašku, moc si s tím nelámala hlavu a prostě se vydala na cestu. Patrycja Planik během cesty ze sebe neřekne jediný slovo, ale my jsme na tý cestě s ní a poznáváme americký venkov, vnímáme reakce lidí lidi, kterým Lillian přetne cestu a tady já oceňuju, že Andreas nesklouzl do nějakých rádoby stokrát viděných dramatických scén, ale pěkně vykresluje americkou přírodu, lidi, zvyky a především situace ve kterých se Lillian ocitá. Vlastně tady je v hlavní roli kamera, vize režiséra a až pak Patrycja, čímž netvrdím, že svou nemluvící postavu nezahrála dobře, spousta scény bylo promyšlených, detaily nezanedbané, scéna s indiány hodně silná. Je to pěší road movie artovějšího typu, není pro každýho, plyne pomalu a je třeba být soustředen nejen na hlavní postavu a její "souboj s cestou", ale i na celkové záběry a "okrajové scény" pokud to dáš, zažiješ neskutečně silný film s absolutně mistrovskou filmařinou. (18.06.2019)

Lillian, pro kterou v New Yorku už nezbylo ani porno, se vrací domů, do Ruska. Dokázala něco, co bych sám nikdy nedokázal, i když vím, že bych měl. Celý film je strhující podívaná na jednu část země a život na ní. Lillian nemluví, verbálním průvodcem jsou jen rozhlasové zprávy a samomluvy lidí, kteří toho nemají moc co říct. K Lillian jsme neustále a stále těsněji přitahování, až vnímáme její cestu jako svou. A jsme to my, kteří bychom si chtěli s ní popovídat a věříme, že práve nám by se to povedlo; chtěli bychom ji něco dát a věříme, že by si to vzala právě od nás. - Ulrich Seidl prostě ví, čí filmy má produkovat. - Skutečná Lillian Alling putovala touto cestou od roku 1926, v roce 1928 se její stopy se ztrácejíí v prostoru Beringovy úžiny, což nutně neznamená, že její pouť zde skončila. - A nám nezbývá než smeknout před prvním filmem relativně mladého Horvatha, žasnout před jeho nápady ve všech filmových branžích (snad až na tu hudbu) a těšit se na jeho další flmovou kariéru. - Průměrné hodnocení mých oblíbených uživatelů je 88%. (17.12.2020)

Osamělá pěší odysea napříč USA, jejíž nemluvná hrdinka putuje z New Yorku do Ruska bez peněz a bez dokumentů, bez zjevného plánu i bez znalosti jazyka, jen s malým batůžkem, v sobě skrývá jistou poezii, zprostředkovanou záběry, jež nezapřou režisérovu dokumentární minulost, a v nichž se vytrvalá a nezlomná mladá dívka jeví jako netradiční průvodce po nejrůznějších lokacích. Jinak jde ale o poněkud prvoplánový komentář k rozpadu Ameriky a jejích hodnot, v němž se dvě hodiny říká to samé a bohužel docela povrchně (upozorňuje se mimo jiné na prostoduchost demoličních derby, hulvátství jižanských nadržených buranů či na utlačování indiánů). Na druhou stranu hrdinka potká i pár lidí, kteří jsou na ni hodní a pokusí se jí trochu pomoct, čímž reprezentují pozůstatek humanitních principů, jež si zatím americká společnost stále udržuje. Vrcholem je metaforický závěr s lovením velryb, ale musíte se k němu trochu prokousat. (03.07.2019)