Kým sa tancuje

"V gruzínském tanci neexistuje sexualita!" Dokud se tančí by se pravděpodobně ztratilo v přehršli filmů s queer tematikou, nicméně jelikož se odehrává v Gruzii, jež není gayům úplně nakloněna, a navíc vedle toho nabízí pohled za kulisy tamních tradic (tance, svatby, rodinné zvyky), tak působí na diváka jakýmsi zvláštním a nevídaným dojmem, byť jde příběhově o již viděné téma společensky neuznávaného vztahu. Velice mě zaujaly všechny taneční a hudební sekvence, jež měly opravdu své kouzlo. Snad jen vztah mezi oběma hlavními hrdiny mohl být možná rozveden více. Slabší čtyři hvězdičky! (08.06.2020)

Málokdy se vidí takhle špatná kamera, všechny taneční scény jsou neskonale špatně nasnímány, takže z nich divák nemůže vůbec nic mít. A dívat se na aférku dvou tanečníků také nebylo nikterak zábavné. Nudný film, který si zaslouží pozornost pouze díky tomu, co se děje kolem něj, nikoliv za to, co se děje v něm a jak je to zpracováno. (27.08.2022)

Sexualita patrí do súkromia, to sa týka heterákov aj úchylov. To je môj názor a preto požiadavka nadpráv pre nejakú sexuálnu menšinu je pre mňa absolútne odpadovou pozíciou a tlačenka LGBT vo filmoch je už neúnosná. Ak sa väčšiny ľudí spýtate kým ste, tak odpovie ja som spisovateľ, ja som opravár, ja som predavač, moderné deti už hovoria ja som youtuber či influencer. Ale len homoši budú hovoriť, že ja som buzerant prípadne ja som lesba. Ako by to niekoho zaujímalo a ako by to bolo to najdôležitejšie v jeho živote. Aktivisti LGBT nech si idú brániť svoje deviantské pozície niekde do Afriky alebo Ázie, kde je úchylnosť ešte trestná. U nás to tak nie je, tak nás neotravujte pochodmi, z ktorých zdravý človek len grcá. Niektorí sa tu ale chorobne rozplývajú, že videli ako si ho dvaja teploši navzájom pri ohníku honia. Wow, to je už romantika! (08.06.2020)

Předvídatelný coming-outový příběh (přesaďte Call Me By Your Name do Gruzie a dostanete zápletku), tlačený dopředu hromadou klišé, černobílých opozic (bezchybný queer protagonista vs homofobie a tmářství mužů reprezentujících tradice), opakujících se hluchých scén (párty, výlety s přáteli) a nerozpracovaných nebo zbytečných motivů (role rodičů hlavního hrdiny, zraněná noha...). Jistou lehkost mu dodávají taneční scény, jejichž kouzlo ale výrazně oslabuje nepřehledný střih a časté zabírání herců v polocelcích, kdy nevidíme celá těla v pohybu. Větší senzualita, vzrušení nebo napětí chybí většině filmu, nasnímanému skoro komplet v blízkých záběrech s malou hloubkou ostrosti, takže momenty, v nichž dochází k něčemu stěžejnímu, splývají s těmi ostatními. Teprve během dvou několikaminutových záběrů z veselky jako kdyby se styl filmu konečně naladil na hlavního hrdinu a začal stejně jako on komunikovat pohybem. Trochu pozdě. Škoda, z daného prostředí a z tanečního výkonu Levana Gelbakhianiho by při lepším vykreslení postav šlo vytěžit něco živějšího, co zasáhne hloub a nesplyne s tuctem podobných filmů. 65% (29.04.2020)

-3* Slušný a oceňovaný kousek z Gruzie, který je nejspíš jejich prvním gay filmem. Přiblíží trošku tamější reálie, ale jinak nepřináší nic nového pod sluncem a prostě další coming-outový počin. Film může trošku připomínat britského Billy Elliota, ale ten mi přišel o třídu lepší a emočně výraznější. A proto tomuto nedokážu dát vyšší než průměrnou známku a ani nemám důvod zvlášť doporučovat. Komu se však líbí balet, tak mu to bude zase o něco bližší. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (17.07.2020)