Kým sa tancuje

Jeden z mála filmů, o kterým jsem dlouho věděl, chtěl jsem ho vidět, ale nebylo kde. Tak až letošní Mezipatra. Šel jsem na to bez očekávání a - líbilo se mi to hodně. Trochu asi taky pomohlo, že Gruzii mám tuze rád a film ji zachytil (včetně jídla!) pro mě výborně. Neotřelý téma, báječně zahraný (Levan Gelbakhiani!!), skvěle natočený (viz ten dlouhej záběr na svatební párty, jak kamera prochází místnostmi a přitom zabírá Meraba... nebo to rozednívání po jiný oslavě, kde Merab tančí v paruce pro Irakliho, na krásně zakomponovanou pecku Honey od Robyn, jó, to jsem měl úplně husí kůži!). A ten soundtrack! Jako jo, někdo může lamentovat, že scénář se nevyhne pár klišé, některý postavy jsou takový prkenný, ale tenhle film o tomhle tématu a v týhle zemi, to je potřeba hodnotit trochu z větší šířky. Je úžasný, že takovej film vzniknul, i když to neměl lehký (a nemá to lehký, hodně mě mrzí ty násilnosti kolem premiéry filmu v Tbilisi a Batumi v těchto dnech...). A pokud Levan Akin říká, že film začal dělat v reakci na (násilně rozprášenou) první pride v Tbilisi v roce 2013, tak klobouk dolu a držím jim palce. PS: Přesto všechno mě to úplně nalákalo, abych se tam zas vypravil! (10.11.2019)

Je to jeden z prvních filmů po uvolnění pandemických opatření a otevření kinosálů. Zdálo by se, že to bude běžný módní příběh lásky dvou homosexuálních mladíků, ale zde je ještě trochu něco navíc. Hlavní hrdina působí křehce, ale hodně trénuje. Jeho konkurent se časem stane jeho milencem. Film je zároveň příjemný cestopis a náhled do jiné kultury, kde si homosexuály a Armény nemají rádi, také mají mobily, tablety. Je vidět velká láska k hudbě a rodinným oslavám, zajímavá gastronomnie a jak se baví teenageři, kteří lační po západní Evropě. Film na mě působil příjemně obyčejně a navzdory tématu i cudně. V zápletce jsou více obsaženy neshody obou hrdinů. V závěru podnikne hrdina vzpouru proti názoru, že mužský tanec má být hlavně mužný a ne vláčný a citlivý. A také za svou zakázanou lásku. Nic moc překvapivého zde nečekejte. Myslím dějově. Překvapilo mě jak mladí milují písně od legendární ABBY. A zazněli zde hezké lidové melodie. K filmu se hodí otevřít si gruzínské víno, které zde teče proudem. (25.07.2020)

Gruzínsko ako krajinu mám rád, takže som bol celkom zvedavý na tento filmový počin. Mám z toho zmiešané dojmy. Na jednu stranu mi celá tá gay dejová línia už príde po všetkých tých súčasných coming-out filmoch ako veľké klišé, no na druhú stranu ma to tanečné prostredie s pompéznou gruzínskou kultúrou bavilo. Ale každopádne, bolo zaujímavé sledovať tento námet v spracovaní takej konzervatívnej a tradicionalistickej krajiny ako je práve Gruzínsko, takže tento film rozhodne nie je ani náhodou zbytočný. Ale ako som už povedal, oveľa viac ma bavilo všetko okolo tancu, takže za to všetko také akurátne 3*. (10.07.2020)

O tradičním gruzínském tanci jsem doposud vůbec nic nevěděla, ovšem po zhlédnutí kontroverzního dramatu s poněkud dvojsmyslným názvem Dokud se tančí musím s respektem uznat, že má něco do sebe. Stejně tak jako představitel hlavní role Levan Gelbakhiani, ten nejenže je typově velmi zajímavý, ale jakožto původně tanečník navíc oplývá i výrazným hereckým talentem, což tady dává okázale najevo. Švédský rodák z gruzínskými kořeny Levan Akin natočil křehký a přitom neobyčejně silný příběh s gay tematikou, který mě svým způsobem okouzlil a dojal zároveň. Jedinou výtku bych měla k nasnímání tanečních scén. Kdyby kameraman častěji zabíral celé postavy a ne pouze jejich torza, mnohem lépe by vynikla estetika pohybu. (80%) (22.02.2023)

Kolik se toho dá vyjádřit tancem. Žízeň po svobodě, vzpoura rigidním tradicím a maskulinitě, touha po intimitě. Švédsko-gruzínský oscarový kandidát And Then We Danced hraje všechny ty noty s vášní i křehkostí. V jedné z mých nejoblíbenějších scén Levan Gelbakhiani v lehké opilosti tancuje pro Bachiho Valishviliho. A je v tom všechno: flirt, bezmezná radost, uvolnění, dychtivost. (Mezipatra 2019) (12.11.2019)