Ponorka

Každá postava ve scénáři má svojí hloubku a každá hraje ve filmu menší či větší, avšak podobně klíčovou roli. Vynikajícímu výsledku také dopomáhají skvělí herci. V hlavní roli kapitána exceluje Jürgen Prochnow, který bohužel svojí tak slibně rozjetou kariéru utopil v béčkových vodách. Petersen natočil atmosferický film, který je v rámci žánru zřejmě dodnes nepřekonán. (13.03.2005)

Na obou stranách válčili lidé, na obou stranách byli hrdinové, na obou stranách zůstalo i v těch nejtěžších chvílích tou nejdůležitější věcí přátelství. Špičkové válečné drama, které ve srovnání s většinou jeho leteckých nebo pozemních kolegů o 2. světové válce jednoznačně vede. Skvěle propracované a zahrané charaktery a příběh ve své délce napínavý až do konce (viděl jsem director's cut). Film, ve kterém budete sice fandit "těm druhým" ale který vám o válce řekne možná víc než tucty jiných. (23.03.2005)

Wolfgang Petersen musí vodu buď nenávidět nebo milovat. V Ponorce poskytuje tomuto živlu nevídaný prostor – více než tři hodiny. Více než tři hodiny totiž sledujeme osádku jedné německé ponorky za druhé světové války. Náplní filmu není nic jiného než boj několika stále zarostlejších námořníků s nudou a nepřátelskými torpédoborci. Když se objeví nepřátelské plavidlo, je nutný okamžitý ponor – 150 metrů a klidně i víc – a naprosté ticho, všepohlcující ticho občas přerušené pípáním nepřátelským sonarů či skřípěním plechů ponorky, které musí vzdorovat nepředstavitelnému tlaku. Stejně jako námořníci. V jejich pobledlých tvářích se značí zoufalý nedostatek slunečního světla, do kůže se jím vrývá každá další minuta strávená v tomto miniaturizovaném pekle. Největším nepřítelem nejsou Angličané, nýbrž strach. Strach naakumulovaný v jedné konzervě s ještě živým lidským masem. Nesejde na národnosti, Ponorka stejně jako mnoho válečných filmů dokazuje, že většina národních hrdinů nebojovala za vlast, nýbrž za vlastní přežití. Film je realistickým pohledem do hlubin oceánů, toho času válečných vod, nesnaží se o nějaký humanistický přesah jako Schindlerův seznam, pouze z dané situace čerpá maximum možného napětí a představuje toho nejlepšího zástupce žánru klaustrofobních thrillerů. Ale tři hodiny jsou stejně moc. Ticha je moc, čekání je moc. Nemůžu ovšem srovnávat s původní, dvouapůlhodinovou verzí. Až na délku lze Ponorce vytknout snad leda mizernou zadní projekci při interiérových scénách. Jde o první a taky poslední mistrovský počin Wolfganga Petersena, který do filmu vložil veškerý svůj talent. My můžeme jenom litovat, že si jej po natáčení nevzal zpátky. 85% Zajímavé komentáře: Malarkey, Kass, Cornon, Weirdman, TotalFilm (02.09.2006)

Musím mluvit potichu. Jinak mi to totiž nedá, po 216ti minutách pod vodou ve stísněném prostoru, kde každý se spoléhá na toho po jeho boku je to pomalu samozřejmostí. Epos, o skupince lidí, kterou spojila jedna ponorka, byli jako rodina a brali válku jako nucené zlo, bohužel. Neřešili zdali je dobré pro válku to či ono. Byli rádi, že žijí, že vůbec přežili každý den v tom horoucím pekle, v hlubině, kde každou chvíli čekáte, že pod náporem tlaku vylítne jeden šroub, druhý šroub...Jejich psychika se zde vzepřela a dokázala prakticky nemožné a nejen to, dokázala si získat řadu srdcí nejednoho diváka. Válečný film, který takřka není o válce takové jako si člověk dokáže představit, je to o lidech, kteří pocítili lidskost vůči ostatním, kteří spolu prožili nezapomenutelné zážitky a snažili se dostat z toho pekla, z té smrsklé skořápky, která určí zdali budou žít nebo utonou na dně oceánu. --- Jaké to je, být stále pod vodou, když plujete a nepřítel je někde nad Vámi? - Je tma. - Tma? - Ano, a velmi ticho. (13.05.2007)

Nedostatky, ktoré by som mohla filmu vytknúť sú len technického rázu (napr. že v hĺbke 150 {ale kľudne aj 280} metrov je kalná zelená voda plná svetla), takže kvôli bezchybnej atmosfére som sa rozhodla dať plný počet. Priznám sa, že boli chvíle, keď som tie tri hodiny pätnásť chcela mať za sebou a neviem, kedy (či) sa odhodlám k Ponorke vrátiť, ale určite to stálo za to. Treba vidieť. (26.12.2007)