V sieti

Pár výhrad by bylo, hlavně v rámci toho, že se dokument snaží destigmatizovat nějakou problematiku, ale svým způsobem jí z jiný strany zase trochu stigmatizuje (ač nejspíš nevědomě = zaměřuje se jen na dívky - v dokumentu není vůbec zmíněné sexuální zneužívání chlapců, které je úplně stejně reálné - pouze lehce naznačené, ale bohužel ve špatné situaci, kdy to vyzní spíš vtipně a v rámci prevence by to tak u mladších ročníků či méně kriticky přemýšlejících lidí mohlo vyvolat dojem, že kluci v tomhle směru nejsou v ohrožení). V jiném směru nemám moc co vytknout. Skvěle skloubený scény u kterých se dělá člověku fyzicky špatně (hlavně díky mistrně budované hudbě, střihu a kameře) se scénama, kdy se člověk dusí smíchem, fantastická struktura dokumentu a parádní závěr. Pochválit musím i zmínku o tom, že nějakejch 95% oněch predátorů nejsou pedofilové, což v současné době v očích veřejnosti bohužel stále jakási reálná představa, která dělá neskutečnej bordel. Hodnotu v tomhle dokumentu vidím hlavně v tom, že se nejedná pouze o jakési poukázání na problematický fenomén moderní doby, ale i o jakýsi vhled do mysli, a přemýšlení, možná i lehce nakousnutou psychologickou sondu "těch" jedinců za obrazovkou. (02.03.2020)

7/10. Na naše poměry fakticky vypiplaná záležitost, u které až fascinuje s jakou péčí a detaily se tvůrci zaobírali. Má to solidní tempo, atmosféru a nápady. Ústřední trio hereček si zaslouží velkou chválu, páč zachovat autentičnost a chladnou hlavu v situacích, ve kterých se ocitly - to nemohlo být jednoduché. Přesto mě mrzí, že "dokument" slouží spíš jako náhled do věcí a... pak už nic víc. Chápu, za jakým účelem to vzniklo a jsem přesvědčen, že to pomůže... jen po stránce "kinematografie" bych minimálně ve druhé polovině očekával trochu silnější tah na branku a něco jiného, než "všeho víc" bez závěrečného rozřešení. (09.03.2020)

Vyjadřují se k tomu všichni, a tak přidám několik vlastních postřehů, byť větší problém než s dokumentárním blockbusterem V SÍTI mám s jeho dosavadní kritickou reflexí, která má převážně obdobu přejatých presskitů s několika přidanými dojmy, max. snahami o až urážlivě zevšeobecňující interpretaci. Dokumenty Víta Klusáka si cením z těch důvodů, pro které jiným vadí: kombinování různých modu dokumentu a přechody mezi nimi v rámci jednoho díla, začleňování postupů hraného fikčního filmu, otevřenost interpretacím navzdory jasnému až návodnému vyznění. (Nechávám stranou rozměr díla jako fenoménu přesahujícím jedno médium, považuji ho za záslužný.)_____ V SÍTI je v kontextu Klusákovy filmografie manýristický, formálně rozpadlý - vytvářející pouze zdání systematičnosti a soudržnosti - a tematicky zploštěný a zplošťující. Nevadí mi, že je odhalovaná konstruovanost toho sociálního experimentu a celý metafikční rozměr (náležitost reflexivního modu dokumentu), ani nemám nic proti vloženým edukativním vsuvkám v podobě vyjádření odborných osob a faktických titulků (náležitost výkladového modu dokumentu). Přijde mi však kombinace obou modů jednak nefunkční (poučování nezabírá při vědomí konstruovanosti), jednak střídání obou způsobuje dost nevyrovnaný rytmus. Rozpadlé to je i co do vytyčené metody - cením si náběhu k uskupení do vzorců (3 dívky, 3 pokojíky, 3 akty - příprava, provedení, konfrontace, 3 paralelní linie v závěru sestříhané do jedné montáže), ale proti takovým Trierovým PĚTI PŘEKÁŽKAMI se s pravidly a omezeními nepracuje systematicky._____ Přejímání postupů z fikce a z různých žánrových děl se pak na jednu stranu tře s těmi dokumentárními, na druhou nešťastně shazuje celek někde na úroveň exploatace s bulvární rétorikou působení na první signální. Na true crime i na desktop filmy - snímky odehrávající se na monitoru počítače - je to málo vtahující vinou metafikčního rozměru, příp. reflexivního modu. Na konec to zabírá leda jako exploatačka, která návodně vyvolává emoce (ach jo, ta hudba, achich ouvej, ty střihy na detaily obličejů) s cílem pohoršit se z morálně správných pozic. Předchozí Klusákovy filmy znejišťovaly (do jaké míry to je mystifikace?, proč se naruší inscenované pozorování vstupem tvůrce? atd.) a vybízely k mnoha otázkám nastíněním řady motivů (radar v Brdech, fake obchoďák i ne-neonácek byly záminkou k širší společenské reflexi, zatímco zde se začíná a končí u "fujky fuj sexuální predátorství"). Tenhle nevyvádí z míry (sound design je nejvíc návodný, střih zastírá způsob nakládání se získaným materiálem) a dává odpovědi z kategorie objevování zjevného pro kohokoliv počítačově gramotného. Nikoliv film o manipulaci, ale manipulativní dílo. (29.02.2020)

Šel jsem na to, abych zjistil, zda v tom nevědomky taky náhodou neúčinkuju. Pak jsem si ale uvědomil, že se mnou přes net nechtěj komunikovat ani starý vyzobaný slunečnice, natož mladý holky - proto už se je dlouho ani nepokoušim kontaktovat (natož nějaký blbý dvanáctky, který jsou mi platný asi jako voliči SPD průkazka do knihovny). Nejlepší byl ten tmou zahalenej asi-cizinec, co prej hrozně fyzicky trpí, když mu holka neukáže prsa. (04.03.2020)

OK, po Nabarveném ptáčeti je tu další film, který vlastně není třeba vidět, protože tu ve svém velikáštství prostě "je" a tentokrát ukazuje "cosi hrozného na internetu". Vlastně to o problému neříká vůbec nic víc, než řekl Klusák v prvním rozhovoru s kampaní na Hithitu, jen to spolu s filmaři poskytuje platformu pro to nejlínější a nejjednodušší rozhořčení nad očividným zlem. Když si vzpomenu, jak rozpracovaná postava sexuálního predátora pozvedla The Morning Show, nebo jak se Euforie přiblížovala realitě tím, že ukázala, jak vynelázavě krutí dokáží být mladí na síti mezi sebou, V síti mi z toho vychází jako o dost prázdnější bratříček. Ihned po projekci jsem byl smířlivější, třeba kvůli řemeslné stránce a skvělým herečkám, i po tom mediálním kolotoči s absurdními reakcemi typu "Toto by měl vidět každý!" nebo "Bojím se, že to nedokážu dokoukat!" ale moje sympatie upadají. (29.02.2020)