Kráľovstvo

Království I: Mistrovské Trierovo panoptikum! Tohle prostředí nemocnice je tak bizarní, že Ordinace v růžové zahradě působí ve srovnání jako souboj panenky Barbie kontra Action Man! Do toho u každého dílu počítejte s pečlivě budovanou depkoidní atmosférou a rafinovanou gradací, kde na každém konci budete chtít další dávku Trierova morfia! Celek je navíc obrazově podporován poněkud živější kamerou a vtažení do tohoto maniackého labyrintu je o to silnější. Království má i pro mě poměrně sympatickou stopáž, neboť tahle první čítá pouze 4 epizody. A druhá je na tom stejně, takže se jedná o ideální volbu pro večerní maratón (po kterém tedy doufám, že vůbec pak usnete). Jestli je teda první řada jen takový "rozjezd", tak si vůbec nedovedu představit, co mě čeká v té druhé, protože tohle byla sakra poutavá projížďka lunaparkovým domem hrůzy. Ovšem nezapomenu na poslední díl a scénu s návštěvou inspekce, která zavítala do nemocnice - z toho jsem šel fakt smíchy do kolen! Království II: Druhá řada unikátního Trierova seriálu je stejně tak napínavá a zajímavá jako ta první a vůbec za ni nezaostává. Naopak, prostředí nemocnice a postavy se mění k ještě větší absurditě! Veškerá racionalita je smetena ze stolu a precizně rozpitvána panem chirurgem Trierem. A ten bordel, co zbyde po operaci vám zaručeně klidné spaní nepřinese. Věčná škoda, že seriál končí otevřeně a kéž by v něm Trier pokračoval, protože nemá naprosto obdoby. Ať už jde o totální psycho atmosféru, hororový nádech, komické paralely a sociální kritiku. To vše a mnohem více tahle nemocnice skrývá. A proč jsou vlastně jen dvě řady? Protože si smrt vybrala jednoho z hlavních protagonistů jménem Ernst-Hugo Järegård (role Stig Helmera) bez kterého by nejspíš seriál ztratil veškerý smysl. Kdo ví, jestli se Trier k této temné poetice opět vrátí a scénáristickou kličkou vyřeší tuto svízelnou situaci, protože by to spousta jeho fandů jistě uvítala. (28.05.2018)

Po prvním dílu moc nechápu, proč je zde Riget zaškatulkován i jako komedie, ale budiž... Od první vteřiny je to jenom děsivý, děsivý a ještě jednou děsivý. I obyčejný záběry při obyčejnejch scénách jsou děsivý. Dánové jsou děsivej národ s ještě děsivější řečí. A taky maj děsivý Downovce, který se vyžívaj v divně děsivejch dialozích. O dr. Helmerovi nemluvě, anžto má bejt Švéd, tak ten má sám o sobě děsivej ksicht (ano, ksicht, ne obličej). Ale jsem nesmírně zvědava, co se z tohodle Království vyklube. / (ono se není moc čemu divit, on se totiž pan von Trier na konci jeví jako lehčí blázen). / Závěrečných 10 minut posledního dílu 1. série je opravdu nechutná snůška záběrů :D (05.06.2012)

Nebudem hľadať asociácie Trier-Kráľovstvo, Lynch-Twin Peaks, to tu už určite mnohí urobili. Riget je jednoducho vydarený seriál. Je kombináciou všetkých hore uvedených žánrov a treba povedať, že to všetko dokopy perfektne funguje. Má syndróm Lost, totiž ak skončíte s jednou časťou, musíte si pustiť ihneď ďalšiu, inak začnete zúriť a susedia zavolajú políciu. Rovnako s hodnotením (ako pri Lost) musíte počkať až do konca seriálu, podľa jeho záverečnej pointy. Ako vidíte podľa hodnotenia, niečo sa tak úplne nepodarilo, resp. nedokončilo. Samotná prvá séria je za 5, ale ak nemáte vymyslený poriadny koniec....(znova sme pri tých Lost). (20.07.2012)

Málokterý seriál si zaslouží označení psycho tak moc jako Riget. 1)  K dílu mám ambivalentní vztah. Na jedné straně mě seriál chvilkami silně bavil - morbidní humor mi vyhovoval a mile absurdní situace jsem si vychutnával. Na druhé straně jsem se vždy musel nutit k tomu, abych další díl zhlédl. Do té pochmurné atmosféry se mi prostě znovu a znovu chtělo stále méně a méně. Druhá řada skončila tak napůl. Několik týdnů mi trvalo, než jsem se odhodlal ke sledování řady třetí. Jakmile se ukázaly známé tvůrčí postupy a současně bylo zřejmé, že se vlastně nic nevyřešilo, jen jsme o pár desítek let dál, koukli jsme doma s partnerem na sebe a shodli se, že nás toto zábavné a současně depresivní prostředí nadále nezajímá. Seriál jsem smazal z paměti s ulehčením, že mi "povinnost" sledovat další díly odpadla._____ 2)  Svůj pocit bych vyjádřil jednou až pěti hvězdičkami, jak kdy. Většinou nejzajímavější to bylo někde uprostřed dílu. Co vidím, mě baví a jsem i trochu napnutý, s čím zase tvůrce přijde. Pak relativně dlouhá epizoda skončí (slušel by jim kratší čas) a já si oddechnu, že je to za mnou. Teď se ale musím přimět k tomu, zhlédnout další díl._____ 3)  Nepřehledný, místy hodně zmatečný, zcela nepředvídatelný seriál nabízí chvilkami nahuštěný děj, který je prokládán nudnými pasážemi._____ 4)  38letý scenárista a režisér Lars von Trier si střílí z nemocičního prostředí, z Dánů i Švédů, z duchařských historek, ze seriálů a vlastně i z diváků._____ 5)  Zaujal mě 66letý Švéd Ernst-Hugo Järegård (primář Stig Helmer ze Švédska) a docela pěkný 31letý Peter Mygind (ředitelův syn Mogge). Věk protagonistů uvádím k roku vzniku první řady - 1994._____ 6)  Ingen levende ved det endnu, men portene til riget er begyndt at åbne sig. Nikdo živý to zatím neví, ale brána do království se začala otevírat. (05.01.2024)

Rozhodně zajímavý seriál. Nechci psát, jestli se mi líbil (ano, líbil), ale spíš o tom, jak je postavený. Zdá se mi totiž, jako by na sebe některé dějové linky napříč díly navazovaly jen volně. Jistě, pracuje se např. s opakovanými a variovanými vtipy na příjezd Stiga do práce, nebo na šílenou jízdu smrti sanitky (objevuje se od prvního dílu, ale pointa je odhalena až v posledním díle druhé série; což je tedy asi takový Trierův žertík, jak tam může ten přízrak jezdit před tím, než se stal přízrakem?). Jenže rozhodně ne všechny motivy a vedlejší zápletky pokračují kontinuálně. Otázka vůbec je, jestli u Riget můžeme mluvit o ději - hlavním tématem seriálu je totiž, jak napovídá název seriálu, sama budova nemocnice. Děj je pak vyjádřen jednotlivými postavami, z jejichžto jednání se pak konstituuje celkový smysl seriálu. Kompozice tedy připomíná nejspíše román-řeku s množstvím postav a s několika paralelními dějovými liniemi, což vytváří zvláštní atmosféru neurčitosti - otevřenosti, chcete-li. Složkou tajemna je pak drusseovská, maličko laciná, ezoterika (farář: "Vy si myslíte, že tu mám jen tak náhodou knihu o exorcismu? Mám"), z čehož si Trier taktéž utahuje. Je na každém, jak bude tento seriál pojímat. Já bych se přikláněl k tomu, vnímat ho s maximálním odstupem a spíše jako záměrnou mystifikaci diváka. (27.07.2008)