Bonnie a Clyde

Tak se to stalo znovu. Opět jsem se podíval na film, který má kultovní status, který je jak zde, tak na IMDb hodnocen velice kladně a opět mě snímek neodrovnal tak, jak asi měl. Tím nechci říct, že Bonnie and Clyde je špatný film, to ne. Jen že jsem čekal něco víc, po tom všem jsem čekal něco jiného. Chyba pravděpodobně bude na mé straně, možná je to tím, že jejich příběh je tak známý, že prakticky každý ví, co se stane a já jen čekal na finále a na to, jak to provedou. Ale teď nějaká ta pozitiva - neskutečně krásná Faye, skvělý Warren a parádní Gene Hackman. Je velmi pravděpodobné, že za pár let si tento snímek dám ještě jednou a třeba zjistím, že jsem jen neměl tu správnou náladu… a třeba taky ne. 75 %. (19.05.2013)

Aha tak ted uz vim kde se inspirovali Takovi normalni zabijaci oldschol kvalitka na legendarni tema je to sice mozna amoralni ale temhle hrdinum nejde nefandit jenom skoda slabsiho scenare borec zbali frajerku pojd zacnem vykradat banky dalsi se pridaj vsechno je to zkratka moc povrchne a jednoduse podany ale je to pekelna zabava ktera potesi uz od uvodniho humorneho prepadeni banky ve ktere nejsou penize az po tragicke finale (30.01.2013)

(1001) Na film jsem se dívala kdysi dávno s tátou a od té doby jsem ho měla zafixovaný jako skvělý. Dnes jsem si uvědomila, že vlastně nevím, jak ho hodnotit, protože mě na něm dojímají jenom tři věci: Když Faye čte báseň, kterou napsala skutečná Bonnie Parker, když Gene Wilder zakopne o plůtek obrostlý růžemi a křičí: "To je moje auto!" a potom samozřejmě střihová skladba závěrečné odpravy. Že je to úkrok stranou ke kritice "establishmentu" s vedlejším účinkem manipulování s charaktery a významem postav mi vůbec nevadí, naopak linka s překonáváním impotence už je něco, co mi v kontextu polidšťování vrahů přijde silně mimo mísu. Stejně jako že ta ženština představující Blanche dostala za svůj výkon Oscara. (A přečetla jsem si, že skutečná Blanche byla se svým zobrazením ve filmu hrubě nespokojená.) "Some day they'll go down together; And they'll bury them side by side; To few it'll be grief / To the law a relief. But it's death for Bonnie and Clyde." (Sakra, pár veršů a už brečím. Bonnie Parker byla stejně stará jako já jsem teď, když to napsala. A když zemřela.) (02.03.2015)

Už je to dlouho, co jsem se donutila k projekci této povinnosti a ještě dýl, když jsme se na toto téma pohádali na Karlovce, jak moc přeceňované to je. Ale nadinterpretaci se přece meze nekladou. Proč by se to celé nemohlo odehrávat jen v představách Bonnie, když jsou ty klíčové scény setkání s Clydem tak subjektivizované? Aha. (06.06.2014)

Romeo a Julie třicátých let? Ne tak docela. Milenecký pár jezdí po světě a se svým gangem přepadává banky. Je to přeci tak snadné zvednout pistoli a vzít si peníze. Je to zábava. Je to fajn. Rockové hvězdy své doby… Film nám jejich životní příběh ukazuje jako jednu rychlou jízdu, jeden velký nádech před smrtícím výstřelem. Prostě Bonnie a Clyde. Lascivní Faye Dunaway a štramák Warren Beatty. Chvilkami je to až příliš podbízivé, na efekt a prostě jednoduché. Měla bych být ohromená? Fandit partičce, která jen tak zabíjela lidi a utíkala před zákonem? Prostě... Bonnie a Clyde. Žili, milovali a umřeli. Tečka. Teď je z nich legenda, inspirace pro stovky hudebníků, filmařů i obyčejných lidí, kteří chtějí bojovat nějakým způsobem proti systému. Osobně mě ta fascinace děsí, ale s tím nic nenadělám. A okouzlena nebudu rozhodně nějakou dvojicí flákačů, ale spíše filmem samotným. Z nějakého zvláštního důvodu. Vlastně ani nevím proč. A někdy je možná lepší nevědět. (22.02.2008)