Scény z manželského života

Detailní studie manželské krize. Bergman se zaměřuje jen na výseky ze života, často od sebe vzdálené několik měsíců. Prostředí připomíná minimalistickou divadelní dekoraci, což umocňuje divákovo soustředění na dialogy. V podstatě, když by měl diváka zavřené oči, nebo slyšel film v rádiu, vyšlo by to nastejno. Mluvené slovo je tu Bergmanovi vším – Sven Nykvist se maximálně podrobuje způsobu vyprávění. Děj jako by se odehrával mimo film, dozvídáme se o něm pouze skrz povídání ústředního páru, Johana a Marion. Ti si vzájemně sdělují, co se jim v době vzájemného odloučení stalo. Jednotlivé scény jsou tak vždy jakousi kulminací neviděného děje. Divák má v podstatě šanci být jakýmsi třetím partnerem, jelikož je na tom vždy stejně jako jeden z filmového páru, ten, co poslouchá. O to silnější je potom filmový zážitek – Bergman vtahuje diváka do děje naprosto nevizuálními způsoby. Jelikož se vlastně sám stává součástí filmu, jako by sledoval vlastní příběh. (04.12.2005)

FUJ!!! Hnusnej nechutnej nejodpornější film, jaký jsem kdy viděla! No je tohle možný vůbec?! Půl filmu jsem probrečela a druhou půlku jsem se držela, abych vzteky nepukla. No jak může být někdo tak odporným skunkem a udělat něco takového! Odpověď je děsivá: takových lidí je spousta a takové věci se dějí denně. Jsem asi fakt citlivka, ale leckterý horor "podle skutečné události" mi nepřijde tak příšerný a děsivý, jako tyhle "scény" z manželského života. FUJ!!!! (22.11.2008)

Bergman není můj zrovna dvakrát oblíbený režisér. Dlouhé stopáže mi nevadí, pokud mají ovšem co nabídnout (Sedm samurajů, Tenkrát v Americe, PP) a něco se po čas filmu děje. Bohužel film, který staví na dialozích a podkresluje ho Bergmanův rukopis, měl na mé ovladačce neblahý vliv. Pomalé tempo mi nevadí, ale tohle není od Jarmusche. Obsah manželství, romantiky a sexu mi taky nevadí, ale tohle není od Allena. Zkrátka nuda, jen ta Ullmannová hrála jako o život. (04.10.2007)

"Manželé, kteří jsou spolu deset let a nemají žádný problém ... mají problém." Tak to je věta z tohoto filmu a kolem toho se vše točí. Bergman je v tomto díle komornější než kdy jindy a prakticky dvě a tři čtvrtě hodiny vidíme na scéně pouze dva herce, kteří ztělesňují manžele a povídají si - řeší určitou krizovou situaci, která přišla do bezchybného vztahu. Vypadá to na první pohled nudně, ale opak je pravdou, protože vše umocňují skvěle napsané dialogy. Mám však pocit, že první část byla lepší než ta druhá a to film malinko sráží dolů. Ovšem musím přiznat, že se jedná o jeden z jeho nejlepších filmů. (31.10.2009)

Magnetické pouto dvou jedinců s obrácenými póli. Zhruba tak by se dal charakterizovat tento Bergmanův snímek o dvou lidech, které k sobě cosi neustále přitahuje, ale vzápětí dokáží jeden od druhého prchnout na několik měsíců. Velice civilní snímek skoro v divadelním podání těží zejména z obratně psaného scénáře a bezchybným hereckým duem Ulmannová, Josephson. Intimní pohled pod pokličku manželství a složitou strukturu vztahů mezi mužem a ženou. (02.03.2006)