Scény z manželského života

Epizodické hardcore drama ze života. Divadelní představení pro otrlého diváka. Dogma 95 v ryzí podobě, dávno před tím než přišlo do módy. Po téměř deseti letech v partnerském vztahu (a posledních čtyřech v chomoutu) nacházím v Bergmanových scénách mnoho styčných ploch a musím dát režisérovi za pravdu… většinou to nevnímáme, ale občas se opravdu chováme jako citoví analfabeti. Smutný, ale velmi poutavý dokument o životních osudech. (20.02.2015)

Dávám 5 hvězd, i když jsem tento film viděl možná nevhodně naladěn. Je to herecký koncert Ullmanové i Josepshona. Vadil mi samotný Johanův postoj, postava, kterou ztvárnil, mi byla nesympatická od začátku až do poslední scény, podle mě je to hňup co neví co chce - - a to mě na tomto filmu rušilo nejvíc. Já vím, je to subjektivní hloupost, ale mám dojem, že takto to na diváka působit nemělo. Jinak Bergman je prostě bůh - - takhle vycizelovaný scénář už vám dneska nikdo nenapíše. 9/10 (20.03.2006)

Scény z manželského života sú dôkladnou terapeutickou analýzou partnerského života. Trochu iný Bergman (taký, ktorého mám radšej) - opúšťa lyrickosť, čiernobielosť, sofistikovanosť a tentokrát dáva viac realistickejšie repliky v podobe hustého dialógu. Príbeh je utkaný jednoducho a tlmočí strasti spolužitia jednej závislej manželky a pohodlne milujúceho manžela. Obe postavy majú spoločné asi toľko, že sú obe jednosmerne zahladené do Johana a jediné, čo ich obmedzuje sú oni sami. Počas trojhodinového rozhovoru som konečne pocítila Bergmanovo kúzlo, škoda, že to na mňa nefunguje aj v ostatných jeho veľdielach. (01.11.2008)

„Jsme citoví analfabeti.“ Neuhýbavý pohled na vztah dvou inteligentních dospělých lidí, schopných vést otevřený dialog. Strohá mizanscéna. Odpozorované akce a reakce. Napětí a uvolnění, lhostejnost a závislost. Láska skrze nenávist. Oproti americkým „realistickým“ vztahovým dramatům (Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Žena pod vlivem) si Scény vystačí bez nápadných záběrových kompozicí i bez cassavetsovského vizuálu á la home video, a z větší části také bez vyhrocování situací do krajnosti. Síla filmu spočívá v jeho schopnosti racionální dekonstrukce iracionálního fenoménu. Bergman v zásadě opět pojmenovává stavy, pro něž sám slova nalézt nedokážu, tentokrát ale takové stavy a takovým způsobem, že jsem jeho sdělení plně porozuměl. Nebo alespoň myslím Podrobněji a osobněji tady. 90% Zajímavé komentáře: murakamigirl, Sandiego, selviskhed (29.04.2018)

Som rád, že v dobe, keď som pomaly nad Bergmanovými filmami lámal palicu, lebo som nenapočítal viac ako päť filmov, ktoré pokladám za výnimočné, sa mi podarilo vidieť jeho ďalšie skvostné dielo. O jeho kvalitách vypovedá najmä to, že som celých 169 minút dokázal sledovať herecký koncert dvoch vynikajúcich hercov, majstrovsky napísané dialógy, peripetie manželského i mimomanželského vzťah a, neľútostné odhaľovanie temné zákutia ľudskej psychiky, ktorá príliš nepraje párovému spolužitiu. Určite to nie je film pre každého. Mladších divákov pravdepodobne odradí jeho dĺžka, ale ostatní, ktorých manželstvo sa počíta na desiatky rokov, si prídu na svoje. Vo filme nepočuť hudbu, ďalší herci sa vyskytujú iba zriedkakedy, scény sa odohrávajú v niekoľkých miestnostiach a napriek týmto handicapom divák, ktorému je film adresovaný, nepocíti potrebu pozrieť sa na hodinky. A možno aj preto, že ide o vzťahový film, bol aktuálny pred štyridsiatimi rokmi, je aktuálny dnes a bude aktuálny do doby, pokiaľ bude existovať inštitút manželstva v tej podobe, ktorú poznáme. (25.02.2016)