Corpus Christi

“BŮH K NÁM PROMLOUVÁ BĚHEM RŮZNÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍ…“ /// Ze šmejda z pasťáku – vyslancem Boha aneb, jak ukázat, že na to, bejt člověkem, není třeba žádnejch škol. Na jeden film celkem hodně dramatickejch zápletek a celý je to takový neamerický, takže bez happy endu, což může mrzet. Mě ale víc mrzí, že to nějak nevyvrcholilo. Čekám na orgáč a vono nic. Hold… takovej je kurva život! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu bejt farář. 2.) Věřím, že cesty Páně jsou nevyzpytatelný. 3.) Thx za titule „dj.patyzon“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.11.2020)

„Telo Kristovo” . 20-ročný Daniel, ktorý sa akurát "zdržiava" v polepšovni pre mladistvých, chce byť ešte k tomu aj profesionálnym kňazom, pretože sa jednak zaujíma práve o túto duchovnú sféru, že zároveň »zaskakuje« pri nedeľňajších omšiach, ale keď sa tu už niekto raz ocitne, odtiaľto cesta do farnosti už nevedie, alebo sa mýlim ? Stačí sa prezliecť do talára, a o všetko je už automaticky dopredu postarané, že sa na záver stačí tváriť už iba vážene, múdro a vhodne ? / Prepúšťajú ho von na slobodu, na čerstvý vzduch, s istým odporúčaním - možnosti zamestnania sa v stolárskej dielni, „kdesi na opačnom konci republiky” , kam odhodlane cestuje autobusom. Štrngot miestnej píly už má sotva na dohľad, či cvengot zvoncov kostola čoskoro zazvonia, ako býva u nich už zvykom, a tak čo mladíka nakoniec presvedčí, ísť bližšie ku svojim ovečkám, ako pastier, čo ich usmerní, alebo rezať donekonečna dosky ? V poriadku, teraz vám už čosi to napoviem: V tomto malom, ospalom mestečku, sa z Daniela stáva najvyšší predstavený, ba ani nevie ako, lebo terajší, starší, nie je po zdravotnej stránke, na tom zrovna najideálnejšie, a tak ho tým pádom čaká životná skúška. Jedinú výhodu má takú, že ku cirkvi inklinuje, alebo je už iba otázkou času, kedy ho minulosť vskutku doženie ? Zo začiatku si je trochu neistý, no zázračne vhupne do bežnej rutiny, keď mu budú ľudia načúvať. Obyvatelia sú čoraz viac frustrovaní z jednej tragickej udalosti, počas ktorej vyhasli ľudské životy, čo sa nám divákom začne postupne odkrývať. Skončí sa táto hra za prezlečeného profi/amatérskeho, katolíckeho šarlatána, alebo bude slúžiť omše do odvolania ? _ Súčasná poľská kinematografia, má určite čo ponúknuť, i keď sa jej extra nevenujem, ale i napriek tomu, som príjemne prekvapený, aký Jan Komasa nakrútil strašne pozoruhodný, dramatický snímok s excelentným Bartoszom Bieleniom v hlavnej úlohe, kedy samotné obsadenie, je samo o sebe dosť kľúčové. So scenárom je to ale trochu plytkejšie, no dramatizácia vývoja postáv a deja, je tak vkusne vyvážená, že neostáva čas na akékoľvek pochybnosti, ako mu to celé vlastne mohlo prejsť ? Myslím si, že možné by to aj bolo, ale to by musel mať človek dostatočnú charizmu, akú mal trebárs Daniel. Vtedy, skôr (áno), než (nie) ! (18.04.2020)

Chcete se stát praktikujícím knězem snadno a rychle? Tak se inspirujte třeba Danielem, ale jen pokud stačíte utéct vlastnímu stínu…Základem k tomu, abyste si mohli užít tento film, je přijmutí faktu, že to hlavní postavě všichni sežerou i s navijákem. Pokud na to přistoupíte, čeká vás poutavá a přemýšlivá podívaná. Danielova nervozita se stává i divákovou. Ten mu postupně začne přát, aby ve své nové (a vytoužené) roli uspěl, byl přesvědčivý a našel si i cestu k místním, ačkoliv si je publikum zároveň velmi dobře vědomo, že se to časem musí nutně provalit. Corpus Christi je působivý od začátku do konce, nabízí nemálo silných scén, excelentní herecký výkon hlavního představitele a v neposlední řadě různá témata k zamyšlení (ať už jde o bolest, nenávist, ztrátu, zármutek, odpuštění, trest či svědomí). Na druhou stranu, ač jde o drama, poměrně dlouho jsem se musel usmívat (a u scény, kdy si Daniel googluje „jak zpovídat“, mě chytil upřímný záchvat smíchu). Po Kléru je tu tedy další polská pecka dotýkající se náboženství a já jdu znovu na 5*. (08.11.2020)

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)

Jan Komasa je rozhodně šikula a jeho Hater považuji za novodobou špičku Polské kinematografie. Corpus Christi mi na disku ležel asi rok a kvůli tématu se mi do něj vůbec nechtělo a ve výsledku je to docela strávitelné, ale rozhodně nic, z čeho bych padal na kolena. Bartosz Bielenia hraje skvěle a scény z pasťáku mě bavily, scény z kostela už naopak méně. Docela to zachraňuje intenzivní finále a postava Bonuse je opravdu zrůdná, ale byl bych raději, kdyby hlavní hrdina v průběhu filmu více řádil- tedy ženy, drogy, alkohol- tohle je zde nastíněno jen v menší míře a jen za příběh utrácet hvězdami nehodlám. Příběh 4/5, Akce 2/5, Humor 0/5, Násilí 2/5, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 2/5, Emoce 3/5. 6/10. (26.08.2021)