Corpus Christi

Konečne film, ktorý na mňa úprime zapôsobí a dá mi skutočne pocítiť, že som sa díval na niečo nové a zaujímavé. Aspoň ja si nepamätám, že by som niekedy pozeral film ako "Corpus Christi". Téma je zaujímavá, postavy sú dobre vykreslené, má niekoľko silných a zapamätateľných momentov, dobrý spád a ani raz som sa pri ňom nenudil. Takto si predstavujem, že by filmy mali vyzerať. Mali by vo mne vyvolať pocity a zaujať ma. To je základom dobrého filmu. Bartosz Bielenia je podľa mňa vynikajúci hlavný hrdina. Veril som mu dokopy všetky momentky a priam som cítil, že našiel svoje skutočné poslanie. Nemal som s ním absolútne žiadny problém. Skvelá je aj Eliza Rycembel a priateľstvo, ktoré vznikne medzi Martou a Danielom funguje veľmi dobre. Je tam veľmi veľa dobrých scénok. Príbeh je dobre spracovaný a najlepšie na tom všetkom je, že hlavnou dejovou líniou nie je skutočnosť, že Daniel nie je skutočným kňazom. Hlavnou dejovou líniou je tragédia, ktorá sa odohrala v mestečku kam príde a spôsob, akým dopadla na jednotlivých obyvateľov. To je oveľa zaujímavejšie a hlavne to dáva filmu svoju vlastnú identitu. A funguje to preto, lebo keby aj vytiahneme skutočnosť, že Daniel nie je skutočným kňazom, tak srdce filmu by bolo stále rovnako silné. Akurát by tu bola možno jedna scénka, ktorá by tým získala úplne iný význam. Dotýka sa to všetkého čo je skutočné. Najmä obrovské a nekonečné ľudské pokrytectvo. Je to mesto plné dobrých ľudí, ktoré je schopné ale terorizovať ženu šoféra, ktorý sa zrazil s autom plným tínedžerov a písať jej výhražné listy. Film ma úprimne zasiahol a jediné čo môžem povedať je, čeknite si ho, ak ste to už neurobili. Pre mňa vynikajúce filmové dielo, ktoré stojí za vašu pozornosť. Hodnotenie: A (18.10.2020)

Film dobrý, poselství pochybné. Metafory a symboly pro mě násilné, ale pro jiné takové být nemusí. Tělo činu a tělo přečinu (corpus delicti) nemusí být až tak vzdálené. Tělo církve vstřebá úchylky stejně tak jako tělo společnosti.  Nevšimnul jsem si, že by (viz obsah) Daniel prošel v nápravném zařízení pro mladistvé duchovní proměnou. Důležitější mi přijde jeho výlet "do stolárny" a zjištění, že to není nic pro něho; s pilou to opravdu neuměl, s mobilem mu to šlo lépe. Jeho sociální necitlivost (zřejmě ne bezdůvodná) se projevuje v obou společnostech (pasťák, klérus). Závěrečná scéna, zřejmě "ukřižování" je tu už jen jako deus ex machina. (10.06.2022)

Obtížně se mi budou hledat slova pro komentář, jedná se totiž o film, od kterého jsem nemohla odejít a s jistotou vím, že mi zůstane v hlavě... Někdo k životu potřebuje víru, někdo jiný hledá opěrný bod, někdo nezvládne svůj úděl a ztrátu blízkého člověka, někdo se sytí nenávistí a bolestí a pak se najde i někdo se škraloupem, kdo má vnitřní pnutí a prostě musí... Potvrzuje to mou teorii, že i ten největší grázl může udělat dobrý skutek a na druhou stranu, že i dobrý člověk může v jistém okamžiku páchat zlo.. Každopádně další výborná věc z Polska a Bartosz Bielenia snad na hranici hereckých možností... (03.03.2020)

Recenze filmu Corpus Christi (2019) Neuběhl rok po filmu Kler (2018) natáčí další film na téma náboženství s názvem Corpus Christi (2019) rovnou útočí na nominované filmy na Oscara. Rozdíl mezi těmito filmy je, že snímek Klér poukazuje jaká je asi církev v Polsku, kdežto Corpus Christi je o mladíkovi, který si prošel duchovní proměnou ať chce nebo nechce se stává knězem ve městě. V roli mladého kněze hrál Bartosz Bielenia a můžu vám říct, že svojí oscarovou laťku už asi nepřekoná, ale kdo ví. Nutno podotknout že tento herec hrál ve filmu Klér. Díky roli pastýře poznává sám sebe a možná nachází svoje poslání a dostává druhou šanci životě, přičemž dokáže dát dohromady komunitu ve městě. Tento film mě trochu připomnělo jeden ukrajinský snímek s názvem Kmen a je to film pro neslyšící, takže nepotřebujete žádný titulky. Jak to kurwa Poláci dělají. (08.03.2020)

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)