Miluj blížneho svojho

Ano, na konci se sice ukáže, že to přece jen má hlavu a patu, ale jinak se to nevymyká běžným průměrným standardům. Klasický námět - maminka mrtvá (případně rozvedená), otec + syn - a teď se zachraňte před jednou z mnoha hrozeb života. Plusem je, že tatínkovi tady solidně hrabe a divák zprvu neví, komu věřit, ale co naplat, závěr film nedělá a takové množství zatmívaček a různých "náhod" jako se vyskytují zde, to jsem snad ještě nikde neviděl. A zád po mrázech z toho rozhodně neběhá. (04.02.2008)

Pokľudné susedské vzťahy na Arlington Road môže narušiť len nedôvera. Film v prvej minúte navodzuje dojem, akoby šlo o horor a neskôr sa mení na príjemnú drámu s vynikajúcim trilerovým záverom. Záverom, ktorý napriek tomu, že je šokujúci a nečakaný, neprevracia film hore nohami, ale naopak potvrdzuje všetky dejové línie. Výborný herecký výkon starmana Jeffa Bridgesa a Tima Robbinsa, ktorému jeho rola nedáva veľa priestoru na vyniknutie vytvárajú skvelý psychotriler. Jeho záver nás núti zamyslieť sa nad tým, ako to v skutočnosti v svete teroru funguje. (03.01.2004)

Zaujímavá zápletka, keby bol ten film nakrútený po 9/11/01, tak by bol o to viac nástojčivejší. To, čo si z tohto filmu zapämatám najviac je silný posledný dojem. Ten záver sa mi veľmi páčil, všetko ostatné bolo tak akurát na "príjemné zabitie" času. Btw: aj vám sa zdalo, že kameraman je fetišista, čo sa týka detailov očí?:) (07.01.2014)

„To vozidlo je tu oprávnene. Aj my sme tu oprávnene. Jediný, kto tu nie je oprávnene, si ty.“ V dobe premiéry bolo Miluj blížneho svojho prezentované ako šokujúci komerčný hit, od ktorého to nikto nečakal (vrátane štúdia). Ale ono to napokon nie je až také horúce. Mohlo by sa zdať, že 41 miliónov bola na rok 1999 solídna tržba, ale treba vziať do úvahy, že sa jednak bavíme o celosvetovej tržbe (porovnajme s tiež tohoročným Šiestym zmyslom, ktorý stál 40 a zarobil 670) a jednak rozpočet bol 31, takže by som sa, byť na mieste autorov týchto silných vyhlásení, radšej krotil. Radovému divákovi samozrejme môžu byť zárobky úprimne ukradnuté a ide mu skôr o to, či je Miluj blížneho svojho dobrý film alebo nie. Nuž... je. Režisér Mark Pellington (ktorý neskôr natočil podobne zvláštny mysteriózny triler s Richardom Gereom Proroctvo z temnôt) reflektuje čudnú dobu končiacich 90. rokov a s nimi súvisiacej paranoje americkej spoločnosti, strach zo susedov, o ktorých nič nevedia, obavy z až podozrivo pokojných amerických predmestí (kde sa za drahými domami a dokonale pokosenými predzáhradkami nejeden raz ukrývajú najotrasnejšie tajomstvá), stalkerovstva, neistoty, nedôvery a vzmáhajúcej sa teroristickej doby (do útoku na newyorské Dvojičky zostávali iba dva roky). Čím menej sa hrá s vnútorným napätím (a čím viacej odpovedí na dráždivé otázky tvorcovia ponúkajú), tým viac to ide do hája. Temer dvojhodinová dĺžka tiež neprospieva, skôr naopak. Našťastie čo-to vylepší nečakané finále, ktoré nepatrí do rangu šokujúcich twistov á la Klub bitkárov, ale i tak som si ho užil (scenár napísal Ehren Kruger - Vreskot 3, Kruh, Kľúč). Veľmi dobrá napínavá deväťdesiatková atmosféra s vydareným kastingom (u Tima Robbinsa sa to ku koncu zhoršuje, naopak ku koncu sa situácia so silným hereckým výkonom značne zlepší u jeho kolegu Jeffa Bridgesa, ktorý bol dovtedy priemerný). (09.11.2004)

Byla jednou jedna Česko-Slovenská databáze, na které se uživatelka StarsFan dozvěděla o slušně hodnoceném filmu s názvem Arlington Road. Z těch několika vrchních, protekčních komentářů tato slečna vyčetla, že film není tak úžasný, ale má strhující konec. To jí však nevadilo, v zápasu s logaritmy, které se měly následujícího dne objevit v testu z matematiky, pro ni bylo Arlington Road jasnou volbou. Pustila si tedy film a první hodinu byla nadšená. Ona má všeobecně tato mysteriózní, paranoidní dramata s hutnou atmosférou a nejasným vyústěním moc ráda. Pořád uvažovala, jestli tedy sousedi hlavního hrdiny jsou, nebo nejsou teroristi, a vymýšlela geniální konce obou variant, které - jak se její tvůrčí duše (snad) po právu domnívala - by mohly ohromit zdejší komunitu. V druhé polovině filmu už měla o (ne)záporácích poměrně jasno a začalo jí připadat, že se scénárista najednou rozhodl odbočit do úplně jiného žánru. "Toto má být ten výborný závěr?" myslela si a doufala, že stovkami bodů oceněná smetánka ČSFD ze svého výsadního postavení ještě nezešílela. A pak procitla. Asi patnáct minut před koncem si vzpomněla na jeden konec své oblíbené knihy (Absolutní přátelé - John Le Carré) a řekla si, že pokud to scénárista v tomto případě zakončí podobně, bude to pěkně drsné. A on tak učinil, přesně jak s každou následující vteřinou očekávala. "Světe div se," říkala si, "oni ještě dnes na druhé straně Atlantiku dokáží vymýšlet smysluplné, zajímavé konce." Nevědět ale od spoilerujících komentátorů - mezi které právě se s vidinou: "Stejně to tam píšou všichni, tak už se nic nedá zkazit," právě také vstoupila - že má takový konec čekat, pohnulo by to s ní asi mnohem více. (15.03.2010)