Miluj blížneho svojho

Rozmetán na kousky miluj bližního svého.. Klasický konspirační thriller s hlavním hrdinou, co "pojal podezření", tentokráte na pozadí příčin, odpovědnosti a viny u zcela nevyzpytatelného zločinného aktu jako je domácí terorismus. Vše by mohlo snadno zapadnout do průměru, nebýt napětí skvěle přiživující Badalementiho hudby a nestandardního (byť mírně vykonstruovaného) konce, kde si J.Bridges, vedoucí lišku za tlapku do kurníku, střihl Fire walk with me.. (01.12.2011)

Všichni potřebujeme přátele. Život by jinak nestál za nic…. J.Bridges jako průvodce problematikou terorismu. Detektivní pátrání na jehož konci se zrychluje tep nejen jemu, ale i mě. Ano, ten konec je neskutečnej! Jen nevěřícně kroutím hlavou a přemýšlím, jestli na rčení, že nejlepší parta je jeden, není kus pravdy. Teď, když všechno vím, říkám, že jednou vidět stačí. (20.12.2008)

Ak bol Mark Pellington predvídateľný v Proroctve z temnôt, tak to určite neplatí o jeho predchádzajúcom filme podľa scenára Ehrena Krugera, ktorý to so záverečnými zvratmi vie. Jemu potom stačí dodať scenáru atmosféru a presvedčiť producentov, že si takýto projekt zaslúži výborných a hviezdnych hercov. Bridges je už veľmi dlho mojim obľúbeným hercom, takže každý film, v ktorom sa objaví v hlavnej úlohe vo mne vzbudí pozornosť. Tento patrí k jeho najlepším. (29.10.2012)

Jak to dopadne jsem sice začala tušit už asi 30 minut před koncem, ale stejně nemůžu jinak. Deprese z hrozby terorismu, který může přijít doslova od vedle a který je dnes tématem číslo 1, mrazivá atmosféra stupňující se s každou další scénou a onen naprosto dokonalý závěr... Scénář, herci i režie klapou jako hodinky. (25.09.2004)

Nebýt myšlenky v závěru, která to všechno (po odečtení patosu a dalšího dojemného balastu) pěkně shrnula, tak by mé hodnocení bylo ještě horší. Nepopírám, jedná se o velmi zajíimavý námět. Navíc: Mark Pellington plus jeho kameraman umí dělat pěkné obrázky. Zpracování Marka Pellingtona mi však přesto v globále ani za mák nesedlo. Herecké výkony mi přišly v tom nejlepším případě nevydařené - u málokterého filmu mě tolik znervózňovaly rádoby dojemné scény, chvilky na slzu... a teď sorry, ale nemůžu si pomoct: neustálé uvědomělé pomlaskávání, rozhazování rukama, patetické pofňukávání (nemám nic proti mužskému pláči), uvědomělé hádání se za správnou věc a vůbec všechny možné nonverbální projevy a "chytré" hlášky. Samotný příběh? Kromě výše zmiňovaného vcelku povedeného závěru mi celý příběh přišel průhledný jak moje obnošené spodky (ehm, píšu to na efekt - v reálu žádné nenosím). ;o) POZOR, ZAČÁTEK SPOILERU! Hlavní (záporné) postavy mi například už od samotného začátku filmu připadaly až příliš hodné, což nikdy nevěstí nic dobrého. KONEC SPOILERU! Ale ať jen nerýpu - na snímku musím moc pochválit hudbu, kterou má mimo jiné na svědomí Lynchův dvorní skladatel Angelo Badalamenti. Skvostné, majestání, hutné... Shrnuto a podtrženo: Dobrý námět, který mi však ani trochu nesedl. Škoda, možná by stačilo méně tlačit na pilu (pointě by to na výsledku neubralo), ubrat patosu či aspoň vysvětlit některým hercům, co to je přehrávání... (08.07.2005)