Divoká banda

Za vše od přepadením vlaku dále bych nejslavnějšímu Peckinpahovu snímku s největší radostí vysolil plnou palbu a s klidem bych i postavil Divokou bandu na piedestal nejlepších westernů hned za Leoneho majstrštyky. Jenomže nemůžu, prostě nemůžu. To co mi v tom brání je rozjezdová hodina. Není zlá, to ne, ale je tak k uzoufání běžná a zaměnitelná s jakýmkoli jiným westernem (s výjimkou úplného úvodu samozřejmě) až to pěkné není. (05.12.2009)

Zrejme nejbrutalnejsi western vsech dob, takze tim padem pro me jeden z nejlepsich, spolu s eastwoodovkama a nekterejma mayovkama. Pribeh mi prisel dost nadprumernej, zajimavej a nepredvidatelnej. Samozrejme se tu najdou nektere okamziky, ktere trosku nudi a zbytecne zdrzuji od deje, ale na druhou stranu, dve a pul hodiny prestrelek by taky nebylo to pravy. Clenove divoky bandy jsou opravdu vyborny, docela sympataci, i kdyz neni jasny jesli sou hodny nebo zly, po herecky strance vynikajici a i ostatni jsou perfektni. Ale to hlavni o co tu jde jsou prestrelky. Vetsi masakr jsem ve filmu tohohle typu jeste nevidel. Zadnej romantickej western, drsny hlasky, zpomaleny zabery, spousta krve a desitky mrtvol, az uz pistolniku nebo civilistu, to tu nikdo moc neresi. A zaverecna prestrelka je neco neskutecnyho, kdyby chtel nekdo videt jen cast filmu, urcite by to mela bejt prave ta prestrelka, cimz by ale prisel o ostatni paradni prestrelky a vynikajici prepadeni vlaku. Jeden z vrcholu zanru, kterej na me pusobil jako nejrealistictejci western. (06.04.2006)

Je předvečer První světové války, ovšem divoká banda vedená Pikem Bishopem žije jako za starých časů starého dobrého Západu. Právě zde Sam Peckinpah uplatnil naplno svou nenávist k moderní době a stvořil své nejzásadnější dílo. Mrtví se počítají na desítky, cynismus z filmu doslova kape. Herecké obsazení plné charismatických chlapáků, majících divoký západ vepsán v očích, je ve filmech pana režiséra samozřejmostí. Manifest Sama Peckinpaha a revoluce ve westernovém žánru. (21.08.2008)

Velmi působivá výpověď plná pesimismu, skepse a netajeného pohrdání vším obvyklým a uhlazeným. Sam Peckinpah vypráví o lidském životě, prostém iluzí a pozlátek. To, že si k tomuto poněkud nihilistickému poselství zvolil Divoký západ, dělá z Divoké bandy na první pohled "pouze" demýtizaci starého dobrého westernového světa, ovšem o tom to především není. Naprosto svůj a zcela strhující režijní styl, jdoucí proti tradičnímu rozvržení westernu, činí z filmu pochoutku pro jakéhokoliv filmového fanouška, zabíjení nikdy nebylo tak poetické, naléhavost mu ale tento způsob zpracování neubírá. Vedle estetických hodnot pak film nabízí především spoustu "antihodnot" morálních. Láska se rozplývá jako chiméra, dřív než se o ní vůbec začne mluvit. Čest a svědomí se musí v zájmu holého přežití stále znovu značně uskromňovat. Snad jen to přátelství z toho vyšlo jako něco, co za cosi stojí. (30.09.2006)

„If they move, kill ˈem!“ Když si při tomto soumraku pistolnické éry odmyslíme všechno to vystřílené olovo, děvky a násilí údajně vedoucí ke katarzi, zbyde něco, co by zaujalo? Postavy šedé jak zvířený prach Sonorské pouště to rozhodně nejsou a závěrečná řežba, co i díky předchozímu nadužívání mexické kapely připomíná Saint-Clarovu akci v hnízdě padoucha Karpofa, taky ne. Na svou dobu revoluční kombinace většího množství kamerových úhlů, rychlého střihu a zpomalených záběrů, jenž měla zvýraznit chaotickou povahu přestřelky, není něco, co by to v mých očích pozvedlo na nějakou vyšší úroveň a navzdory nálepce kultu trvám na tom, že není všechno zlato, co se revisionisticky třpytí.. (02.05.2022)