Divoká banda

Střet lží a zla pod hávem zákona a zla a lží obnažených, na straně psanců. A závěr je transformační, nadějeplný a famózní. - Není pravda, že film nemá kladné hrdiny, jsou to Angelovi lidé, jeho vesnice a Indiáni z hor, a nakonec i všichni ti psanci, kteří se přeci jen na tuhle stranu přidali. Protože sice mají zlato, ale pokud tam Angela (symbolické jméno) a jeho ideály nechají a nic neudělají, nebudou už mít v životě nic hodnotného - a jejich život stejně nebude za nic stát. Je dobré ho pro tohle dát v sázku. Po Angelově smrti nemají co ztratit, a zabitím generála a jeho lidí pomůžou všemu, o co se Angel, jako jediný idealista, pro své lidi a dobrý život snažil. *** A nádavkem překvapeně zjišťuji, co jsem nikdy nevěděla, že tenhle film ve skutečnosti silně koreluje s filmem Butch Cassidy a Sundance Kid, první narážkou je postava Harrisona z První železniční, a pak je jich tam méně nebo více očividně přiznaných víc, na mnoha rovinách. Teď to nejde, ale někdy brzy si po návratu z cest musím zjistit, který film byl předobrazem druhému, nebo jaký přesně je jejich vztah, vzhledem k tomu, že mají stejný rok vzniku. Každopádně společná projekce těchhle dvou nádherných filmů by byla velice výživná, vřele doporučuji. (V Ekvádoru, v Alma Saně, 29. 2. 2024) *~ (01.03.2024)

Viděno poprvé v životě. Filmařsky a herecky naprostá žánrová špička, bez debat. Nicméně přestřelky jsou sice vynikající, ale asi už nepobírám Peckinpahova krvavá jatka. Je to samozřejmě otázka subjektivního vkusu, ale dnes už se nedokážu vyžívat v tak silném násilí, které už ve své době muselo být předmětem kontroverzí. Víc mě dnes zajímá herecká interakce a ta je v Divoké bandě na jedničku. (25.06.2023)

(hodnotím director's cut) Film, který je jeden z nejpřesnějších, respektive nejrealističtějších ve vykreslení toho, jak si s lidmi "hraje" ďábel, a to v celku i v dílčích detailech. To myslím zcela vážně. Všímejte si například, kdy a proč se různé postavy smějí. V tomto smyslu je to jeden z psychologicky nejvěrohodnějších filmů, co jsem zatím viděl. (04.10.2011)

Filmový transport do doby, kde vlak projížděl nedotčenou krajinou divokého západu, kde vířící prach od kopyt koní byl mnohdy jedinou známkou života v nekonečných pláních, do doby, ve které si ženy nedovolily ani snít o rovnoprávnosti a muž bez bouchačky, byli většinou mrtvej muž, se až na občasné zdlouhavé pasáže příjmně vydařil. Mé celkové hodnocení této brutalitky na westernovo výrazně ovlivnil konec filmu, protože postavit se mnohonásobné a lépe vyzbrojené přesile, tomu já říkám frajerství největší. Na svou dobu luxusní akční scény, které padly do drsného prostředí ostrých hochů divokého západu s takovou samožřejmostí, že mě přešla chuť někdy v takové době žít.....tedy pokud bych neměl svou divokou bandu. (04.11.2007)

Peckinpah si westernové časy divokého západu vysvetlil po svojom a rázne ich vysvetlil aj divákom. Už úvodná prestrelka naznačila svoje, na '69 rok mi totálny vyrazila dych ako aj celková realistickosť akčných sekvencií, ktorú by (vtedy ešte bezefektovému) Peckinpahovmu filmu závidel aj dnes nejeden trikový mág. Veď 145 mŕtvych je na westernový príbeh aj na mňa veľa. Dej rázny a ostrý ako britva sa nemazná s nikým a s ničím a aj napriek tomu má čas aj na psychologický stránku. Ktorej síce nie je na rozdávanie, ale tých správnych hlbších dialógov a pomalých, zaprášených scén sú presne tam, kde majú byť. Nie každý je pripravený na zmenu spoločnosti. Je to asi len môj názor, ale postavy Pikea a Dekea, hlavných vodcov dobre a zlej bandy by som vo svojich rolách prehodil. Je to zvláštne ale tento fakt, že sa mi hodili každý do opačnej úlohy mi dosť vadil. Neguje to ale hláška: "Bozkajte v riť čiernu mačku mojej sestry!" 85%. (08.04.2008)