Réžia:
Sam PeckinpahScenár:
Rudy WurlitzerKamera:
John CoquillonHudba:
Bob DylanHrajú:
James Coburn, Kris Kristofferson, Richard Jaeckel, Katy Jurado, Chill Wills, Barry Sullivan, Jason Robards, Bob Dylan, R.G. Armstrong, Luke Askew, John Beck (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Píše sa rok 1881 a časy sa rýchlo menia i v Novom Mexiku. Pat Garret si uvedomuje, že éra divokého západu a jeho slobody sa nezadržateľne chýli ku koncu, dáva sa preto do služieb zákona a vydáva sa po stopách svojho starého priateľa Billyho Kida, aby ho zabil...Autorom hudby k tomuto kultovému westernu Sama Peckinpaha je Bob Dylan, ktorý si vo filme aj zahral epizódnu úlohu. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (219)
"Řeknu ti kde je Billy, ale to budou posledni slova, který kdy uslyšíš ...," řekne jedna z postav, přítel Billyho Kida, chvíli před tím než ho Pat Garrett nemilosrdně prostřílí. Do toho začně hrát výborná hudba Boba Dylana, která v tomhle filmu tolik zvýrazňuje mnohé hodnoty jako přátelství, oddanost apod., které v Peckinpahových snímcích možná vyhlížejí upozaděně, ale jsou tam a možná jsou tím nejduležitějším, co lze z jeho filmů nabrat. PAT GARRETT A BILLY THE KID není jen obyčejný western a není to jen výborný film, je to něco mezi a víc. ()
Pohodová nostalgie divokého západu. Příběh Billyho Kida je pro filmaře vděčné téma. Přece jenom, byl to pistolník s největším prokázaným bodycountem slavné éry západu. Jen je vždy, tento film nevyjímaje, tak trochu heroizován. Z úchylného vraždícího zakrslého maniaka se ve filmu stává urostlý zbojník, kterému ženy samy padají do náruče a muži ho obdivují. Ale to vlastně není pro film samotný podstatné. Dle mého skromného názoru, nejlepší film Sama Peckinpaha. ()
Melancholický western Sama Peckinpaha. Taková westernová Bezstarostná jízda. Dva kamarádi a zároveň protihráči, Pat Garrett - desperát se šerifskou hvězdou, který si své postavení musí vykoupit nářkem svého svědomí a Billy the Kid - symbol svobody a svobodomyslnosti, jehož naopak pomalu dohání život za hranicí zákona. Nedá se jednoznačně říci, kdo je dobrý a kdo zlý, svět westernů Sama Peckinpaha nikdy není černobílý, ba naopak, složitý, osudově zamotaný a hlavně drsný a zlý... Přesto je to Peckinpahovo ohlédnutí za zlatými časy, kdy se ještě prožívaly skutečné Osudy a kdy žili skuteční Muži. Život bolel, ale měl hloubku a smrt byla završením něčeho neopakovatelného... ()
Podle uživatele Old Shatterhand, který má v oblasti westernů mou plnou důvěru, jsem viděl na ČT nějakou zkurvenou verzi. Takže hodnotím tu zkurvenou verzi z ČT, aby bylo jasno hned na začátku. Rozhodně se velmi cením originálnějšího westernu, zejména nejednoznačné pojetí hlavních hrdinů bylo skělé. S filmu na mě šel takový zvláštní smutek, možná nostalgie to byla, což byl klad. Zápor byl, že mě přišel místy nudný, někdy jsem až tak moc nechápal proč hlavní hrdinové jednají jak jednají . Film byl dlouhý, ale přitom krátký. Uvítal bych větší péči věnovanou i vedlejším postávám. Samozřejmě, že i zde jsou scény, které ve mě budí mrchu závist, třeba scéna, kdy leží Pat v posteli a kolem sebe má mraky holek je hodně snová. Jinak zabíjení bylo na hodně dobré úrovni, to se musí nechat. Ovšem největší body u mě nasbírala hudba v kombinaci s nádhernými záběry kamery. To už bylo skoro stejně tak dobrý jako ty mraky holek v té postýlce. Je tu hodně velká šance, že až uvidím nezkurvenou verzičku, přidám hvězdičku. ()
Nehoruji pro rovnost (či spíše popírání rozdílů) pohlaví a všelijaké ty kampaně za rovné příležitosti nebo proti domácímu násilí mě otravují. Takže když jsem poprvé v kterémsi Peckinpahově filmu viděl muže zacházejícího hrubě se ženou, nebyl jsem pohoršený, pokládal jsem to za atribut příběhu, místa, času, charakteru. Jenže u tohohle filmu už mi došla trpělivost - mizerné chování k ženám nevychází z děje, je to prostě Peckinpahova ošklivá obsese. Proto jsem nadělil filmu odpad. --- Neudělal bych to kdyby byl film jinak dobrý. Jenže není. Co platí o režisérově vztahu k ženám, to platí o stylu filmu obecně. Nemá to nic společného s realitou, nejen westernovou, nýbrž jakoukoli. Jsou to halucinace, vybájené stylizace. Zabitý čas. A to i pro toho diváka, který se chce jen nenáročně pobavit - film je zdlouhavý, Dylanova hudba otravná, a aktéři se převážně jen rozpačitě motají územím Nového Mexika. ()
Galéria (59)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zaujímavosti (17)
- Peckinpah byl podle Kristoffersona natolik nespokojen se studiovým sestřihem, že se během jedné z projekcí filmu vymočil přímo na plátno. (JayZak)
- V tomto snímku se úplně poprvé objevila jedna z nejznámějších Dylanových písniček „Knockin' on Heaven's Door“. (TaNya_)
- Krisu Kristoffersonovi bylo během natáčení 36 let. Postava, kterou ztvárnil, byla přitom ve věku 21. (JayZak)
Reklama