Pat Garrett & Billy the Kid

Nehoruji pro rovnost (či spíše popírání rozdílů) pohlaví a všelijaké ty kampaně za rovné příležitosti nebo proti domácímu násilí mě otravují. Takže když jsem poprvé v kterémsi Peckinpahově filmu viděl muže zacházejícího hrubě se ženou, nebyl jsem pohoršený, pokládal jsem to za atribut příběhu, místa, času, charakteru. Jenže u tohohle filmu už mi došla trpělivost - mizerné chování k ženám nevychází z děje, je to prostě Peckinpahova ošklivá obsese. Proto jsem nadělil filmu odpad. --- Neudělal bych to kdyby byl film jinak dobrý. Jenže není. Co platí o režisérově vztahu k ženám, to platí o stylu filmu obecně. Nemá to nic společného s realitou, nejen westernovou, nýbrž jakoukoli. Jsou to halucinace, vybájené stylizace. Zabitý čas. A to i pro toho diváka, který se chce jen nenáročně pobavit - film je zdlouhavý, Dylanova hudba otravná, a aktéři se převážně jen rozpačitě motají územím Nového Mexika. (28.07.2015)

Podle uživatele Old Shatterhand, který má v oblasti westernů mou plnou důvěru, jsem viděl na ČT nějakou zkurvenou verzi. Takže hodnotím tu zkurvenou verzi z ČT, aby bylo jasno hned na začátku. Rozhodně se velmi cením originálnějšího westernu, zejména nejednoznačné pojetí hlavních hrdinů bylo skělé. S filmu na mě šel takový zvláštní smutek, možná nostalgie to byla, což byl klad. Zápor byl, že mě přišel místy nudný, někdy jsem až tak moc nechápal proč hlavní hrdinové jednají jak jednají . Film byl dlouhý, ale přitom krátký. Uvítal bych větší péči věnovanou i vedlejším postávám. Samozřejmě, že i zde jsou scény, které ve mě budí mrchu závist, třeba scéna, kdy leží Pat v posteli a kolem sebe má mraky holek je hodně snová. Jinak zabíjení bylo na hodně dobré úrovni, to se musí nechat. Ovšem největší body u mě nasbírala hudba v kombinaci s nádhernými záběry kamery. To už bylo skoro stejně tak dobrý jako ty mraky holek v té postýlce. Je tu hodně velká šance, že až uvidím nezkurvenou verzičku, přidám hvězdičku. (13.07.2007)

Jeden ze dvou mistrovských westernů Sama Peckinpaha. Tento film je takovou skvěle naotčenou westernovou road movie o putování dvou postav napříč „stárnoucím světem,“ jak jedna z nich sama uvádí. Příběh Patta a Billyho je takový nějaký sled uzavřených událostí, většinou přestřelek a bitek, což sice zní obyčejně, ale pod režií S. Peckinpaha se jedná o netuctový filmový zážitek. V první řadě film vyniká stylizací světa v kterém se odherává, tj. špinavou dírou na pomezí USA a Mexika, která je jen o něco méně zkažená než ta ve filmech Sergia Leoneho. O to je však reálnější. Dalším neobyčejným elementem filmu je parádní režie, tj. zajímavé záběry, na dobu svého vzniku netypicky svižný střih a civilní vedení herců. Jak Christopherson tak Coburn vytvořili velmi charismatické a uvěřitelné typy. A tu finální hvězdičku do plného počtu dám za líbivou hudební kulisu Boba Dylana. Divoká banda se mi líbila o něco více, ale i tento western určitě právem patří mezi ty obzvlášť kultovní. (24.09.2012)

Melancholický western Sama Peckinpaha. Taková westernová Bezstarostná jízda. Dva kamarádi a zároveň protihráči, Pat Garrett - desperát se šerifskou hvězdou, který si své postavení musí vykoupit nářkem svého svědomí a Billy the Kid - symbol svobody a svobodomyslnosti, jehož naopak pomalu dohání život za hranicí zákona. Nedá se jednoznačně říci, kdo je dobrý a kdo zlý, svět westernů Sama Peckinpaha nikdy není černobílý, ba naopak, složitý, osudově zamotaný a hlavně drsný a zlý... Přesto je to Peckinpahovo ohlédnutí za zlatými časy, kdy se ještě prožívaly skutečné Osudy a kdy žili skuteční Muži. Život bolel, ale měl hloubku a smrt byla završením něčeho neopakovatelného... (12.07.2007)

Tak trochu jiný western od Sama Peckinpaha. O přátelství za doprovodu písňového soundtracku od Boba Dylana. Životní role Krise Kristoffersona, jedna z nejlepších Jamese Coburna a skvělá herecká příležitost pro Dylana. Je to pomalu plynoucí rozjímaní zasazené do klasických westernových reálií. Jak jsem zmínil na začátku - prostě tak trochu jiný western. (13.07.2007)