Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh inspirovaný skutečnými událostmi 50. až 70. let minulého století. Honza Steiner nebyl žádný drsňák ani grázl. Byl to jen kluk, který měl smůlu, že se ocitl ve špatnou dobu na špatném místě. Na šikmou plochu se dostal shodou nešťastných osudových náhod. Výchovu Honzovi poskytly dětské domovy, pasťáky a nakonec kriminál. Vedl dlouhou, nevyhlášenou a pravidly právě neoplývající válku s důstojníkem veřejné bezpečnosti. Konflikt vyvrcholil zinscenovaným honem na Honzu, který nešťastně zastřelil svého úhlavního nepřítele a byl za to odsouzen k trestu smrti. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (102)

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Nadprůměrné televizní drama, které si celkem zákonitě vybral režisér Svoboda pro vyhraněný rebelský charakter hlavního hrdiny a atmosféru tíživých 50. let deformovaných stalinistickým režimem. Vzhledem k dlouholetému členství Jiřího Svobody v komunistické straně a jeho angažovanosti jde o jeden z pokusů vyrovnat se s vlastní minulostí. Podobné náměty s kriminální zápletkou jsou ve Svobodově tvorbě časté. Slušný scénář a především výborný Jan Dolanský v hlavní roli jsou hlavními přednostmi tohoto kousku. Celkový dojem: 70 %. ()

Schlierkamp 

všetky recenzie používateľa

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně. ()

Reklama

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Ani som nevedel, ze reziser Jiri Svoboda /Zanik samoty Berhoff, sametovi Vrazi/ je rocnik Lemmyho Kilmistra - 1945. No nic, aj daco k filmu : drsny pribeh zaujme, dialogy na urovni, akurat skoda, ze v strede sa nenachadza ani jedna zapmataniahodna scena, a dialogy sklzli do priemeru, ba dokonca dio vatovo planeho plkania. fakt ako ten stred, je priemerny a dost nudny, ale ako celok na urovni, rezisersky slusne . 70 % ()

farmnf 

všetky recenzie používateľa

Tuze dobré (chtěl jsem si rýpnout-soudruhu Svobodo) ale na tomhle filmu je vidět, že s nadáním a profesionalitou tvůrce vůbec nesouvisí to, že politicky může zblbnout a utrhnout si před celým národem šli-jak by řekl Jára Cimrman. Smutná pouť Hanse životem končící jeho popravou je film plný myšlenek a pohledů do naší minulosti. Na otázku, kdo za to může lze v něm těžko najít odpověď, protože asi žádná není. Moc se mi to líbilo, žádnou chybu jsem na tom nenašel, snad malou výtku-chvílemi až moc akční, možná proto, že doba si to žádá. ()

Pitryx 

všetky recenzie používateľa

Hm, proč bylo tohle děláno jen pro televizi, to mi hlava nebere. Nemám sice moc rád kecání do děje, ale nedá se nic dělat. Tady to není tak hrozné. Herci jsou skvělí, kamera perfekt. Doprovází to hezká hudba pana Landy. Bohužel se skoro stále opakuje jen ten jeden motiv. Závěr byl udělán moc rychlými nůžkami, takže vypadá neuvěřitelně a to je dost škoda. Přes tyto drobné chybičky jde o kvalitní a nadprůměrnou podívanou. ()

Galéria (8)

Zaujímavosti (8)

  • Film sa sčasti natáčal na zámku Velké Heraltice, ktorý predstavoval polepšovňu či na stanici Frýdlant nad Ostravicí (stretnutie Steinera s advokátom Vozdným). Väzenské scény sa točili v opavskej väznici. (dyfur)

Reklama

Reklama