Útek

The Getaway jsem si dnes od roku 1990, kdy jsem tenhle film viděl poprvé (a nahrál si ho na video), dal už asi tak po patnácté. Tentokrát ze stařičkého DVD, pořízeného ještě společně s Bonnie a Clyde někdy na začátku století. Videokazeta zmizela po posledním velkém úklidu nejspíš někde v kontejneru, DVD stále opatruji. A po patnácté jsem se přesvědčil jak nedostižná je to klasika. Teprve dnes jsem však zjistil, že scénář k ní napsal starý dobrý Walter Hill. Takže ta rovnice ve skutečnosti není "Peckinpah + McQueen = dokonalost", jak zde uvádí erl, ale "Peckinpah + Hill + McQueen = dokonalost". Nejdrsnější director své doby to režíroval, druhý nejdrsnější rejža napsal scénář a nejdrsnější herec si zahrál hlavní mužskou roli. Kdybychom nechali tu rovnici takhle, vyšel by nám z toho nejdrsnější film všech dob. Jenže to by tam nesměla být Ali MacGraw, která ty drsné chlapské hrany neustále obrušuje svým ženstvím. Za to jí taky Steve v jedné scéně zfackuje tak, že by z toho uctívačky hnutí metoo nejspíš vyletěly z kůže. A dobře by jim bývalo bylo tak. Takže správně to nakonec bude "Peckinpah + Hill + McQueen + MacGraw = dokonalost". Za mě asi nejlepší a nejvyrovnanější Peckinpahův film, k němuž jsem už po tolika zhlédnutích prostě něco napsat musel. Tímto zdravím erla a děkuji mu za inspiraci. PS: Chtěl jsem tu ještě vypsat své oblíbené scény, ale ono je jich tolik, že by to vystačilo na celý další komentář. Spokojím se tedy alespoň s konstatováním, že Ali to sluší a Stevovi zase sluší Ali. Skoro jako ta brokovnice. A na závěr jeden oblíbený citát: "Kde je Frank?" "Nedal to. A ty taky ne." Prásk, prásk, prásk. (06.09.2019)

Takřka psychologická studie jednoho zajímavého manželského vztahu - krásně smutná Carol ve mně zanechala snad ještě větší dojem než stylový a vězením i věkem trochu nalomený Carter. Peckinpah dobře ví, kdy přitlačit na pilu, a např. záběr tří dětí skoro lhostejně obcházejících na ulici pohozenou mrtvolu patří mezi jeho nejlepší. To, že nikdo jiný neumí natočit rozstřílení policejního auta efektněji, je stará známá věc. K úplné spokojenosti mi chybí jenom trochu jiný závěr filmu, který by podtrhl povětšinou ponurý styl celého snímku. (25.03.2006)

Na rok 1972 perfektny akcny film, ale remake UTEK DO MEXIKA (1994) od Rogera Donaldsona s Alecom Baldwinom a Kim Basinger su takmer na vlas podobne, takze som zial nemal z toho taky zazitok, ako by som si zelal. V kazdom pripade je jasne - vidiet takyto film v 80-tych rokoch v kine alebo v telke, zasluzi si u mna jednoznacnych 5 hviezdiciek, pretoze toto su filmy, ktore ma moc bavia... 28.08.2009 ______Steve McQueen - (Doc McCoy) +++ Ali MacGraw - (Carol McCoy) +++ Ben Johnson - (Jack Beynon) +++ Sally Struthers - (Fran Clinton) +++ Al Lettieri - (Rudy Butler) +++ Slim Pickens - (Kovboj) +++ Jack Dodson - (Harold Clinton) +++ Richard Bright - (Zlodej) +++ Hudba: Quincy Jones +++ (28.08.2009)

Chtěl bych nahlásit ozbrojenou loupež. Donaldson mi se svým B-čkem ukradl zážitek z Peckinpahova Útěku. S tím ukradl režisérovi pátou hvězdičku za statečnost a já si tak nadále hřeji na prsou jeho Železný kříž jako ten nejoblíbenější Samův film. Až si to pustím příště už budu vědět jak to bylo a určitě dojde i na větší ocenění, jelikož tohle je přátelé klasika. (31.05.2010)

Prvých približne 30 minút sa nesie vo veľmi dobrom svetle a celkovo si zaslúžia len pochvalu. Už však pri scéne prepadnutia banky sa ukazuje, že Peckinpah réžiu vlastne vôbec nezvláda alebo prinajmenšom poriadne nepozná scenár. Všetku akciu obaluje do síce veľmi dynamického strihu, no výsledkom je však akýsi neprehľadný chaos. Dosť nevyužitý mi prišiel aj Al Lettieri so svojim nespochybniteľným záporáckym potenciálom. Od režiséra som zatiaľ videl len výbornú Divokú bandu, takže i porovnávať môžem len s ňou. No a v tom prípade som čakal omnoho lepší výsledok. (01.02.2009)