Útek

Přestože je z filmu velmi cítit scénárista Walter Hill, objevují se tu typická Peckinpahova témata (zvláštní vztah dětí ke smrti...) a velice zvláštní je, jak je film rozdělen na dvě části: první, velmi krátkou, ve které McCoy/McQueen není "ve své kůži", v níž se prolínají nekorespondující časové roviny, zvuk a obraz se navzájem komentují, co vypadá jako flashback se vzápětí ukazuje jako flashforward apod. Vzápětí je hrdina na svobodě, vše usedá do zaběhnutých žánrových kolejí a šlape jako hodinky. Ale je tomu skutečně tak? (11.10.2007)

První film Sama Peckinpaha, který jsem viděl a díky kterému jsem se do jeho drsné poetiky zamiloval. Steve McQueen a Ali MacGraw coby jeden z nejcharismatičtějších, nejpohlednějších a nejvyrovnanějších párů filmové historie. Výborný film. 100%. P.S.: Ještě že Sam nerealizoval původně zamýšlený závěr. (20.03.2005)

„Let´s do it my way.“ Neprávem opomíjený film nejlepšího režírujícího šovinisty, alkoholika a feťáka. Atmosféra jihu USA z obrazovky přímo čpí, hudba je neskutečně trhlá (avšak plně funkční) a Peckinpah ze své „trademarkové“ kapsičky vytáhl snad vše co mohl. Zpomalovačky, honičky, přestřelky i westernový feeling. A Steve McQueena. King of Cool je tu drsný tak, že šmirgl papír je proti němu úplné pohlazení od maminky. Jako naprosto geniální tah se ukázalo jeho spojení s Ali MacGraw. Taková chemie se ve filmech vidí jednou za desetiletí (což je prostě tím, že tady byla skutečná). Naprosto mě dostávaly McQueenovi odevzdané pohledy na svou filmovou (a pozdější skutečnou) manželku u prázdné skříňky či po nákupu auta. První polovina je sice o třídu lepší druhé části filmu, ale to ani v nejmenším neznamená, že by ten zbytek byl špatný. Popravdě být jen o chlup lepší, tak se má TOPka otřesá v základech. Peckinpah tu svou genialitu prokáže v plné kráse již v úvodu. Snad žádný vězeňský snímek nedokázal přenést atmosféru rutiny, nudy a vzpomínek na život tam venku, tak dobře jako Sam v tomto pár minutovém střihovém prologu. O kráse „koupací“ scény po propuštění se raději ani nebudu moc rozplývat. Je prostě tím nejlepším co natočil. Ale ono je to všechno stejně jedno. Hlavně, že má Steve k dispozici slušivé sáčko, brokovnici a jeden hotel, který bude po jeho ubytování potřebovat generální rekonstrukci. PS - Ještě, že to do rukou nedostal původně zamýšlený Bogdanovich. (12.02.2008)

The Getaway jsem si dnes od roku 1990, kdy jsem tenhle film viděl poprvé (a nahrál si ho na video), dal už asi tak po patnácté. Tentokrát ze stařičkého DVD, pořízeného ještě společně s Bonnie a Clyde někdy na začátku století. Videokazeta zmizela po posledním velkém úklidu nejspíš někde v kontejneru, DVD stále opatruji. A po patnácté jsem se přesvědčil jak nedostižná je to klasika. Teprve dnes jsem však zjistil, že scénář k ní napsal starý dobrý Walter Hill. Takže ta rovnice ve skutečnosti není "Peckinpah + McQueen = dokonalost", jak zde uvádí erl, ale "Peckinpah + Hill + McQueen = dokonalost". Nejdrsnější director své doby to režíroval, druhý nejdrsnější rejža napsal scénář a nejdrsnější herec si zahrál hlavní mužskou roli. Kdybychom nechali tu rovnici takhle, vyšel by nám z toho nejdrsnější film všech dob. Jenže to by tam nesměla být Ali MacGraw, která ty drsné chlapské hrany neustále obrušuje svým ženstvím. Za to jí taky Steve v jedné scéně zfackuje tak, že by z toho uctívačky hnutí metoo nejspíš vyletěly z kůže. A dobře by jim bývalo bylo tak. Takže správně to nakonec bude "Peckinpah + Hill + McQueen + MacGraw = dokonalost". Za mě asi nejlepší a nejvyrovnanější Peckinpahův film, k němuž jsem už po tolika zhlédnutích prostě něco napsat musel. Tímto zdravím erla a děkuji mu za inspiraci. PS: Chtěl jsem tu ještě vypsat své oblíbené scény, ale ono je jich tolik, že by to vystačilo na celý další komentář. Spokojím se tedy alespoň s konstatováním, že Ali to sluší a Stevovi zase sluší Ali. Skoro jako ta brokovnice. A na závěr jeden oblíbený citát: "Kde je Frank?" "Nedal to. A ty taky ne." Prásk, prásk, prásk. (06.09.2019)

Prvých približne 30 minút sa nesie vo veľmi dobrom svetle a celkovo si zaslúžia len pochvalu. Už však pri scéne prepadnutia banky sa ukazuje, že Peckinpah réžiu vlastne vôbec nezvláda alebo prinajmenšom poriadne nepozná scenár. Všetku akciu obaluje do síce veľmi dynamického strihu, no výsledkom je však akýsi neprehľadný chaos. Dosť nevyužitý mi prišiel aj Al Lettieri so svojim nespochybniteľným záporáckym potenciálom. Od režiséra som zatiaľ videl len výbornú Divokú bandu, takže i porovnávať môžem len s ňou. No a v tom prípade som čakal omnoho lepší výsledok. (01.02.2009)