Gauguin na Tahiti: Stratený raj

Klid, krása, divokost. (23.10.2019)

Veľmi dobre spracovaný úsek života Paula Gauguina. Neoslní dramatickosťou ale snaha tu je. Herci sa snažia, prostredie je dobré, skrátka príjemne strávený čas s otvoreným oknom do umeleckej duše. 70% (14.10.2023)

Absolútna špička medzi dokumentami na tému maliarstva. Záživné od začiatku do konca, skvelá hudba, zábery prírody, fundované názory odborníkov. Ale ani najlepší dokumentarista by nenatočil zaujímavý film, ak by nebola fascinujúca už jeho samotná predloha. A tou je život Gauguina, ktorý opustil pohodlný bohatý život v Paríži a vydal sa hľadať svoje šťastie až na koniec sveta, kde trel biedu chudobný ako kostolná myš. V rámci umeleckých kruhov sa ale chudoba považuje za jeden z hlavných predpokladov pre umeleckú tvorbu (teda platilo to aspoň u básnikov, u maliarov je to diskutabilnejšie). Klobúk dolu pred talianskou produkciou. (20.05.2022)

Ztracený ráj je bezpochyby jeden z nejvíce povedených dokumentů, které jsem kdy viděl. Možná to bude pocitem sledování snímku v kině, ale pokud bych tohle nebral v potaz, tak jde o výborný dokument. I když možná spíš naopak. Tu výbornou atmosféru snímku tvoří převážně skvělá hudba zapadající do prostředí Tahiti, které se dá cítit pouze kvalitní reprosoustavou kina, klišé záběry na magický ostrov a jeho krásy se dá vychutnat taktéž pouze v prostředí bijáku a jediné, co by se tedy dalo bezprostředně vyzdvihnout je styl a pojetí vyprávění, které dokáže i lajka, ztraceného v tomto odvětví umění, neskutečně zaujmout a překvapit "pouhým" životopisem. (16.10.2019)