Železný kríž

Typický Peckinpah s oblibou v násilí a zobrazování násilí. Příběh kohoutího sváru kapitána a četaře, z nichž jeden je namydlinkovaný teoretik a druhý drsný praktik, s nějakým tím, aby se neřeklo, pozadím jakože ti Němci byli fakt jinak zlí a válka zlá a nesmyslná, Pár dobrých válečných akcí, ale celkově bez napětí, atmosféry, čehokoliv, co by mne drželo. (21.04.2013)

Až na to, že Steiner je protoRambo, tak film je vcelu realistickým přiblížením válečného dění okolo jedné čety na Ruské frontě a do nitra této čety, přičemž se jedná o Německou stranu, tedy film se snaží ukázat trápení i na straně Těch, co to zlo způsobují ( trochu klasika Remarque - válka je mašinerie, vojáci s ní nesouhlasí, aneb jak přijít o iluze během dvou hodinách na frontě); fanouškům válečných dramat film doporučuji, zbytek by to mohl ve zdraví přežít a nenudit se... (26.05.2010)

Pozeral som s dabingom, takže "použitie" nemčiny v origináli neviem posúdiť. Hned dvojitá dávka inovácie do trochu schématického žánru vojnových filmov. Peckinpahova brutalita sa musí prejaviť aj v tomto žánri, neušetrí ani ženy a deti. No a hlavnými hrdinami amerického režiséra sú nemeckí vojaci na čele s ultrasympaťákom Jamesom Coburnom. Rusi sú naopak zobrazení nie príliš lichotivo, ale tento pohlad na veci, čiže "všetkým nám z toho hrabe a vraždíme všetko, čo sa pohne, nezáleží na tom, či sme Nemci alebo Rusi", je omnoho realistickejší, ako neustála oslava spojeneckých hrdinov. K dokonalosti chýbalo málo, možno to mohlo byť menej zmätené, ale taká už vojna raz je. 90% a chuť si pozrieť film v originálnom znení. (24.04.2014)

Jsem pacifista, který ani při dětském válčení nedokázal zastavit špuntovkou nepřátelský tank. Přesto se občas na nějaký ten válečný snímek mrknu, tedy obzvlášť na takový, který si najde čas na podumání o nesmyslnosti válečného běsnění. V tomto případě byla volby jasná, neboť Sam Peckinpah patří mezi mé nejoblíbenější režiséry a tak nebylo pochyb o tom, že dokáže válečnou řezničinu zobrazit naprosto dokonale. Překvapením pro mne však bylo, že solidně zvládl i názorový souboj rozumného Steinera s křížechtivých aristokratem Stranskym. A ačkoli mám drobné výhrady k několika scénám, tak mi nezapomenutelné kousání ruské zajatkyně do nacistického penisu umožnilo hodit tyto výhrady za hlavu. (29.06.2013)

Kde se vzal ten Steiner? Jak tam může být? Vím, je to možná divná otázka, ale... Steiner očividně nenávidí válku a důstojníky. Nenávidí je tak moc, že je vysoce nepravděpodobné, aby byl vojákem z povolání z éry předmnichovské. Zdá se jisté, že je donuceným odvedencem. Tahle osoba se v boji, který nenávidí, osvědčí takovým způsobem, že je v miliónové armádě považována za málem nenahraditelnou. Může se ovšem osvědčit, když se vzpírá rozkazům? Mimochodem, lidé, kteří odmítali boj opravdu ze zásady, končili v koncentrácích. Byli to především Jehovisti. +++++ Steiner nicméně nějak získá uznání a nadřízení mu odpustí nevymáchanou hubu. Podřízení ho milují, protože jim zachraňuje kejhák, vlastně i některým nadřízeným. Tau důvěrou neotřese ani to, že jim nedopřeje trochu násilné soulože či odsuzuje své svěřence k roztrhání tlupou sovětských soudružek. Dokáži Steinera přijmout jen jako postavu, která chce, aby se bojovalo podle jeho pravidel, nikoliv jako pacifistu. Ale zároveň jako postavu, která se nejspíše nemohla dostat do své situace. Snad je to hnidopišské, ale velká díla by tímto trpět neměla. +++++ Pokud jde o Peckinpahovu režisérskou práci, mohou se mi líbit jeho sekvence rychlých střihů v halucinačních stavech Steinera. Přijal jsem jeho drsnou ironii, s jakou pojal scénu hostiny v lazaretu. Již mě ale netěší jeho zpomalovačkový trademark, jenž si tak užívá především když skrze někoho létají kulky či jej vynáší do vzduchu exploze. Spíše než pietností a napínáním to zavání hledáním krásy v zabíjení a mutilaci. Při zabití Triebiga je tato krása konečně nalezena. Dialogy se plní ne zrovna přirozeně filozofováním o životě, válce, míru a politické situaci. +++++ Nakonec se zdá, že film není protiválečným poselstvím, nýbrž oslavou chlapáctví a výsměchem strachu. Proto může Steiner směle pohodit (nejspíše) nabitou bouchačku směrem k sovětskému klukovi a být nepotrestán, ač ohrozil nejen sebe, ale i své "Kameraden". Proto se Steiner může smát svému soupeři, když nedokáže nabít. Pravý chlapák nepotřebuje odznáček, který bude říkat, že je chlapák, posera ho potřebuje. Při sledování takových filmů si cvhílemi říkám: "Ať žije strach," protože spíše on, než odvaha nám brání, abychom se nepobili. Dobře, tak jen "vhodně dávkovaný strach". Jen málo slávy přejme síle užité v konfrontaci dvou mužů. Když o tom tak přemýšlím, bojím se, že v dalších Peckinpahových filmech uvidím ženy jako trofej pro sílu... Ale to už sem nepatří... Ta třetí hvězdička patří Coburnově charismatu - Peckinpah si jej vybral opravdu dobře. (14.09.2014)