Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Kéž bych žil ve sladkém nevědomí a naivně si myslel, že se pouze nějaký neschopný režisér snaží napodobit geniální Peckinpahův Útěk. Akorát bez přidané hodnoty v podobě jeho talentu, stylu či čichu na výběr setsakra charismatických herců, ale zato úděsně utah*zííív*aně po celou stopáž, ve které i ty zpomalovačky působí jako nechtěná parodie sebe sama. Snad jen úplný závěr je "good old Sam". Ovšem pohnojil si to sám, takže... No, řeknu to tak, že po tomhle mám i ten Ostermanův víkend hnedka o něco raději. (06.03.2009)

Typický kousek z dílny Sama Peckinpaha vystavěný na půdorysu tradičního westernového dramatu - osamělý muž pověřený ÚKOLEM a čelící nástrahám, protivenství a přesile nepřátel. Příznačná je obvyklá Peckinpahova fascinace násilím a mačismus, kdy ženy jsou redukovány na pouhé sexuální objekty a hříčky v rukou silných mužů. Podobně jako u slavnějších Strašáků je hlavní hrdina zpočátku podceňovaný outsider, jeho motivace je navíc čistě materiální, ale v průběhu se projevuje mimořádné odhodlání ba zarputilost, navíc přibyde motiv pomsty. Ve filmu se prakticky nevyskytují kladné postavy, přežijí jednoduše ti, co střílí rychleji či mají větší štěstí. Celkový dojem: 70 %. (30.03.2009)

Jeden z klenotů Peckinpahovi tvorby, o kterém není řeč až tak často, ale stojí za to. Má dobrou zápletku a motiv a naplno dá pocítit jak se v 70. letech dalo přežívat v Mexiku (drsně, ale se zvlášní lehkostí - viz. UNDER THE VOLCANO). Nechybí nadměrná dávka chlapactví (Benny si vyjasňuje s recepčním, že jeho nastávající není žádna kurva) a oddanosti. A dost mě pobavil ten jakýsi "syndikát, se kterým Benny (Oates) vyjednává v hotelu a jeho dva poddaní (Webber a Young a obzvlášť vydařená scéna náhodného setkání při konfliktu s Garciovou rodinou). Peckinpah mě tentokrát překvapil vyobrazením vztahu Warrena Oatese a Isela Vega. Snad poprvé v jeho filmografii jsou tu k nalezení trochu ryzejší city od muže na hraně zákona k ženě (obvyklá škatulka "děvka a služka" se nekoná). (14.05.2010)

Další velice zdařilý film Sama Peckinpaha, který je mnohem introvertnější než cokoliv jiného, co jsem od něj viděl. Zápletka není sice nějak zvlášť nerealistická, ale přesto se film neustále nese v jakési absurdní a paraniodní atomsféře, jakoby v každé pasáži vždy stačil jen krůček k šílenství a deliriu ať již hlavní postavy, či režiséra samotného. V tomto směru film, i přestože tuto hranici příčetnosti nikdy nepřekročí, připomíná dílo Luise Buňuela, či Alejandra Jodorowkého. Čím blíže se Bennyho odysea blíží ke svému konci, tím je tato hranice méně a méně zřetelná. Technická stránka filmu je opět zdařilá, ale vzhledem ke komornějšímu konceptu zde není tolik prostoru pro efekt. Dobrý film, který by měl shlédnout každý fanoušek tohoto režiséra. (16.04.2013)

Skvelá Peckinpahovská drsňarina, ktorá mi pripadala ako vzdialená variácia na Bonnie and Clyde. Pomalé tempo ešte viac zdôrazňuje násilnejšie scény (dosť krvavé nielen na rok 74), ktoré o to viac zapôsobia a dajú iný rozmer inak jednoduchému príbehu. Proste takto nejak vyzerá ešte vydarenejší predchodca filmov ako Natural Born Killers či True Romance. (19.06.2005)