Bylo nás pět

Pomalu bych řekla, že nejlepší český seriál všech dob. Kouzelně atmosferická kamera, skvěle vybraní dětští herci, stejně skvěle vybraní dospěláci, takřka kultovní dialogy... Nemám, co bych tomuto seriálu vytknula. Ta pohoda, která z obrazu přímo vytéká, mě zkrátka vždycky dostane. "Křesťané oslavují příchod Krista zpěvem, cukráři řevem!" (27.12.2007)

Jeden nejlepších rodinných porevolučních seriálu bezpochyb. Podobně jako třeba "Přítelkyně z domu smutku". Jeden díl, lepší než druhý. Seriál je hlavně založen na perfektní původní předloze, dobré souhře všech herců, výborných dialogů, humorných scén a typicky poláčkovského vtipu. A hudba? Jak titulní, tak i doprovodná bez debat povedená a hlavně snadno zapamatovatelná. Jako kluk jsem si ji pískal den co den. Myslím si že by zde byl po právu i pan spisovatel Poláček více než spokojený. Všechny role ať už od té neposlednější až po tu nejhlavnější byly víceméně do mrtě perfektně ztvárněny. Ať už od bohatě rozmazleného ale vychytralého Otakárka Soumarů, nebo pedantsky založeného tatínka Petra Bajzy, starými zásady se řídícího, a o klukách ani nemluvě. Knihu jsem četl a určitě se vyrovná i tomuto seriálu. To jsem silně přesvědčen. Pěkná a více než zdařilá celorodinná pokoukaná a to téměř pro všechny generace, takříkajíc nikdy nestárnoucí. (27.02.2007)

"Jen počkej, Rampepurdo rampepurďácká!" a další hlášky stojí nejen za přečtení velmi kvalitní knižní předlohy, která mě po letech odkládání četby velice příjemně překvapila, ale jsou to také úžasně zahrané charaktery jednotlivých postav. To vše by se ovšem nezdařilo, nebýt pečlivého, citlivého a vtipného vedení režiséra Smyczka. Tento geniální režisér s vybroušeným humorem zůstal do dnešních dob nepochopitelně přehlížen..Stále doufám, že si tohoto prohřešku někdo všimne, ale asi marně..? (25.09.2008)

Seriál eňo ňuňo, stará láska nerezaví!! Hlášky: Nazdar Ládíku, taks přijel jo, na svátky... No, přijel, no, strejdo... Hm, hm, no jo, jsou svátky, taks přijel no, no jo no, hehehe... Křesťani oslavují zrození spasitele zpěvem, cukráři - řevem. Ládíku, kolik? Devětačtyřicet. Hm... skoncuj to. Velevážený manžel Svoboda Jan? No co to je? No to je renons, jaký velevážený manžel zde...? Já jsem cukrář, Svoboda Jan, a ze mě si nikdo tajtrlíky dělat nebude!! Jakej dopis? Jaký známkování? Hm, a co je tohle, Bajza? No jo, bývalý po ,,b" měkké i .. je tu někdo k placení? Nooo, to jste neměl chodit za školu.. No už ve škole, Bajza, dej si na něj majzla, to je, to je sprostý, Bajza, sprostý!!! Ne sprostý, ale na propadnutí! To chce aranžmá, iluminaci! A co tahle pokladna, to je aranžmá, to je iluminace.. Mm, to je u nás v Teplicích samozřejmost, tím tady nikoho neohromíš. Zatímco ty bys nás chtěl ohromit všechny, viď. (29.06.2011)

Ač jsem z generace, která Bylo nás pět dost ve své době žrala, mně se to tehdy nějak vyhnulo a viděl jsem to až takřka s desetiletým zpožděním a to už mě to nějak moc nevzalo. Některé díly pěkné a vtipné a s navoděním slušné prvorepublikové atmosféry, ale občas jsem se nudil. Na podívání příjemné, ale nic víc. (09.03.2008)